Zatímco na louce přibývá diváků a nastupují první historické jednotky, Ladislav Mucha v uniformě rakouských polních myslivců vysvětluje, jak k bitvě před dvěma sty sedmi lety došlo. „Rakouská armáda ustupovala po červencové porážce u Wagramu tak chytře, že pronásledující Francouzi nevěděli, kde přesně protivník je. Lehká jízda, tykadla Napoleonovy armády, nakonec rakouské vojsko, armádu našich předků, vypátrala právě zde u Dobšic," popisuje divákům začátek bojů šéf klubu znojemských ostrostřelců.

Nad loukou začínají práskat výstřely z pušek, do jejich salv duní rány z děl a tepají kopyta útočící a ustupující jízdy.

Mezi diváky vřavu pozorně sleduje i Matěj Doktor s maminkou. „Bitva se mi líbí. Zajímavá jsou ta děla. Ta větší budou dvanáctiliberní, ta menší možná sedmiliberní, to nevím přesně," komentuje znalecky výzbroj dělostřelců chlapec z Únanova.
Vojska se mezitím stahují k blízkému brodu přes Dyji. Za chvíli se v chladivé vodě potýkají pěšáci, dělostřelci i jízda. Bojiště brzy ovládají Francouzi a scéna končí.

Na břehu si dává do pořádku oblečení chlapík v rakouské uniformě. „Na bitvy jezdím třetím rokem, tady jsem poprvé. Je to tu hodně příjemné. A boj v řece je třešinka na dortu. Jenom jsem udělal chybu, že jsem se na břehu zul. A bez bot to na ostrých a kluzkých kamenech nešlo," popisuje své zážitky kaprál krvavého regimentu, jak se řízně po vojácku představuje, Svatopluk Krmášek.

Ještě ze sedla svého koně a v uniformě vysokého francouzského důstojníka obhlíží bojiště Ivan Vystrčil z pořádajícího klubu Acaballado. „Opět jsme slavně téměř zvítězili. Než jsme stihli nepřítele rozdrtit a zahnat do brodu, přišel rozkaz o míru. Byly tak zachráněny lidské životy, ale naše jména nemohou být vytesána na Vítězném oblouku v Paříži," bilancuje s úsměvem Vystrčil.