Ačkoliv jako vedoucí terénní služby a šéf strážců parku zná Podyjí důkladně, připravily mu jeho fotografické výpravy překvapení. „Byla to velmi zajímavá práce. Dostal jsem se i do míst, která jsem dosud nenavštívil,“ vzpomíná na sbírání soudobých fotografií Lazárek.
Přiznává, že hledat místa jen ze starých fotografií, pohlednic a obrazů není snadné. „Některé záběry nebyly popsané, museli jsme dlouho přemýšlet, kde to je. Naprostou většinu se nám určit podařilo,“ poukazuje šéf strážců.
Tím však v řadě případů hádanka pro fotografa teprve začínala. „Hledal jsem místo, odkud malíř Josef Dóre tvořil pohled z Braitavu na Ledové sluje na Vranovsku. Zjistil jsem, že je tam vzrostlý akátový les. Abych se dostal nad terén a pořídil potřebný záběr, musel jsem vyšplhat do koruny stromu,“ přibližuje Lazárek.
Jak mnoho se krajina Podyjí změnila, ukazuje nyní výstava ve znojemském Domě umění. Obsáhlá publikace vyjde na přelomu února a března. Historické obrazy a záběry Lazárek získával od sběratelů pohlednic, z obrazových fondů Jihomoravského muzea a z materiálů správy parku. „K nim jsem nafotil asi čtyři stovky srovnávacích záběrů. Knížka bude česko-německá a na tvorbě textu se výrazně podílel kolega Martin Škorpík a historik Jiří Kacetl,“ říká autor.
Srovnání podoby Podyjí po sto letech je podle něj velmi zajímavé. „Krajina se v mnohém výrazně proměnila. Přibylo lesních porostů, ubylo pastvin a míst silně využívaných člověkem. Prakticky zmizela většina mlýnů a další stavby, které sloužily ještě do konce druhé světové války,“ dodává Lazárek.
