Kvůli potížím po úrazu musel před pěti lety přestat. Na svá mikulášská léta ale rád vzpomíná.

„Chodil jsem snad deset let a rád na to vzpomínám. Na vrcholu jsme od čtyř odpoledne do osmi večer objeli třeba pětadvacet domácností. Trocho to připomínalo scény z filmu Městem chodí Mikuláš,“ usmívá se primář dětského oddělení znojemské nemocnice.

Právě tam jako Mikuláš před lety začal. „Přišlo mi, že děti jsou smutné, když musí být zrovna na Mikuláše v nemocnici. Tak jsme začali chodit po oddělení, anděla a čerta dělali kolegové. Pak se přihlásili známí a nakonec se to rozneslo tak, že jsme Mikuláše dělali téměř profesionálně. Navštěvovali jsme domácnosti po celém městě, proto jsme museli jezdit autem. Rozhodně to nebylo tak, že bychom šli po jedné ulici a popíjeli kalíšky po každé návštěvě, “ připomíná Bloudíček.

Mikuláše musel přestat dělat zejména kvůli úrazu. „Měl jsem komplikovaně zlomenou nohu a ono stoupat v mikulášském úboru několikrát do třetího nebo čtvrtého patra je dost náročné,“ vysvětluje primář.

Svoje mikulášská léta shrnuje jednoduše. „Děti jsme nestrašili, snažili jsme se vystupovat důstojně a přičinit se o to, aby návštěva Mikuláše pro ně byla radostí a odměnou při čekání na Vánoce a Ježíška,“ říká Bloudíček.