Princezna v holínkách: na zámek kousek od Znojma vydělává na polích s levandulí

Nejvíc Jakubové a Sofie. V znojemské nemocnici se loni narodily šestery dvojčata

Své zázemí tu našli i umělci, kteří v podkroví historické sýpky pořádají setkání. „Vše je co nejvíc původní, turisty vyhledávaná je i někdejší hladomorna v kamenné věži, Shora je pak nádherný výhled na krajinu v okolí,“ ukazuje neformální zámecká paní. Kulisou s hradbami památky se pyšní i tamní regionální televize v úvodním klipu vysílání.

V komnatách se rozléhá smích dětí, které se mezi nábytkem prohání na pestrobarevných plastových koloběžkách. Venku štěkají psi, opodál se pasou koně a ovce, z dílny je slyšet zvuk kovadliny. „Panství koupil můj dědeček asi před devadesáti lety. Byl zemědělec a šlo mu především o pole, která k němu patřila. Do rekonstrukce budov se pustili s nadšením až moji rodiče, hlavně maminka. Vzdělávala se v kurzech restaurování památek a stala se z ní velká odbornice, přísnější než památkový úřad. Dodnes sem za ní jezdí odborníci na exkurze,“ směje se Andrea.

Znalosti matky převzala a aby je posílila a dokázala přitom platit údržbu zámku i jeho provoz, vystudovala vysokou zemědělskou školu ve Vídni obor architektura krajiny. „Nejhezčí je to tu na jaře, když rozkvete třešňový sad. Původně míval na tři tisíce stromů, dnes je to asi polovina. Třešně se dodávaly dřív do Vídně. Dnes si mohou zájemci stromy adoptovat, pořádáme Slavnosti třešní, kde stromy jejich kmotři křtí. Je to oslava jara,“ popisuje Andrea.

Z třešní dnes vyrábí ocet i sirup, na sběru se podílí přátelé a kamarádi. Odměnou je jim večerní zábava při ohni. V blízkém biotopu je slyšet kokrhání bažantů. „Začátkem léta rozkvetou také naše levandulová pole, na třech a půl hektarech je na šedesát tisíc sazenic. Je to úchvatný pohled. Z levandule vyrábíme oleje a další voňavé výrobky,“ podotýká Andrea.

První zmínky o panství pochází z roku 1220 o zhruba šest set let později si ho různí majitelé často překupovali až ho v roce 1932 koupili dědeček a babička Brigitty, Ervin a Margarethe Schubertovi.

Během druhé světové války neušel pozornosti ruské armády, která se v něm usadila. „Zhruba před čtvrt stoletím začala hlavně maminka s rekonstrukcí. Rodina se stará o zámek sama a úkolem každé generace je přispět k jeho obnově. Pro mě je to samozřejmost a životní styl,“ má jasno Andrea Schubert.