Když se před sedmi lety přestěhoval s rodinou z paneláku do rodinného domku splnil si svůj sen o malé dílně. „A tehdy jsem si začal hrát se dřevem, šlo mi to a začalo mě to bavit. Můj táta je myslivec, dodnes bydlí v hájence a se dřevem mě vlastně kdysi naučil zacházet on. Takže po těch letech se mi tato rodičovská výuka docela hodila,“ vzpomíná na začátky Petz.

Jeho první dílo bylo krmítko pro ptáky, které pověsil na meruňku. Postupně pořídil vybavení. „Dřevo používám většinou smrkové, borovicové nebo modřínové. A nesmí vám chybět pila, soustruh, hoblíky, brusky, vrtačky a tak dál. Inspiraci hledám hodně na internetu a pak si namaluji plán a všechno vyměřím. Na konci se barví a lakuje. Někdy mám jasnou představu, ale výsledek pak třeba vypadá trošku jinak. Ale většinou se držím plánu,“ popisuje postup prací zručný záchranář.

V Hraběticích na Znojemsku začala sklizeň chřestu
Unikátní křehká pochoutka. Na Znojemsku začala sklizeň chřestu. Podívejte se

Pro kolegu záchranáře vyrobil například bouda pro psa. „Vyrábím hodně pro kamarády, kdo si co řekne. Náročná byla králíkárna, to byl asi největší kus, co jsem kdy vyrobil, ale doufám, že ušáci jsou spokojení. Taky jsem vyrobil dvanáct lavic a šest stolů do mateřské školky, to bylo hodně práce, na několik týdnů,“ dodává Petz.

Včeličky i stojan na víno

Do jeho tvorby se promítla i profese záchranáře a tak domácí police jedné z kolegyň zdobí zase záchranářská auta a sanitky. Mezi jeho výrobky nechybí i cvičící hračky pro děti. „Hodně jsem se třeba piplal se včeličkami pro děti na procvičení motoriky, to jsou hezké zakázky. Dělal jsem už i malou prolézačku, pak taky letadýlko, na které si menší děti mohou sednout, nebo třeba sáňky. A pro dospělé zase stojan na víno nebo stoleček pod květináč,“ vyjmenovává.

Taktické cvičení hasičů v Domově pro seniory v Jevišovicích na Znojemsku
Těžký dech, pot a těsno na schodišti. Hasiči evakuovali důchodce v Jevišovicích

Velkou výzvou pro něj bylo zábradlí do domu. Pod ruce mu koukají i dva synové a zdá se, že budou zručného otce následovat. „Starší syn má blíž spíš ke stavařině, ale ten mladší chce být truhlářem. Nedávno z polínek vyrobil moc hezké svícny a věnoval je jako dárek učitelům ve škole. To jsem sám koukal, jak se mu to povedlo,“ má radost otec.

Nejvíc ho těší, když zákazník řekne, že se mu výrobek líbí a přesně tak si ho představoval. První pomoc si zatím jako záchranář poskytovat nemusel. „Zatím jsem se jen párkrát škrábl, jak ale vidíte, prsty mám zatím všechny,“ ukazuje se smíchem Zdeněk Petz.