Rakušané potvrdili výskyt unikátní kočky v Podyjí

Už dva roky za sebou pozorovali zoologové plachou kočku divokou v Podyjí. Její výskyt na území rakouského Národního parku Thayatal je tak definitivně potvrzený. „Důkaz výskytu kočky divoké v Podyjí nebyl žádný náhodný výsledek. DNA analýza vícekrát potvrdila, že kočka divoká je trvalým hostem v Podyjí a dokonce zde přezimuje“, uvedl ředitel parku Thayatal Robert Brunner.

Na české straně zatím odborníci divokou kočku neviděli. „Její výskyt v Národním parku Podyjí jsme zatím nezaznamenali,“ řekl zoolog parku Martin Valášek. Společně s rakouskou stranou uvažují čeští odborníci o společném projektu, který by hádanku pobytu kočky na našem území mohl rozluštit.

Jak se plaché a od kočky domácí někdy špatně rozeznatelné zvíře sleduje? V Národním parku Thayatal se uskutečnil výzkum pomocí metody vábení kočky divoké. Odborníci nalákali kočky na dřevěné kolíky potřené baldriánem (kozlík lékařský), na kterých při tření a očichávání zanechala kočka divoká několik svých chlupů. Dva vzorky z roku 2008 jednoznačně potvrdily přítomnost kočky divoké.

„Výzkum by se měl letos rozšířit také do sousedního Národního parku Podyjí v České republice. Na příští rok je naplánován společný Life-Projekt s německým partnerem,“ uvedl biolog Národního parku Thayatal Christian Übl.

V Česku žije kočka divoká pouze v Národním parku Šumava. Má na první pohled zavalitější tělo, než kočka domácí, zejména díky delší a hustější srsti. Tento rozdíl je nejvíce patrný právě v zimě. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima. Dožívá se až dvaceti let.

Podle biologů jsou pro kočku divokou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Přes den odpočívá ve své skrýši, například v dutinách stromů, za teplých dnů se však ráda vyhřívá na slunci. Na lov vyráží v noci.