Jak děti ze znojemského dětského domova tráví vánoční svátky?
Část dětí bude o Vánocích v rodinkách v domově. Pořádáme akademii, kde předvedou svůj program. Štědrý den pak mají dvakrát.
Ve čtvrtek osmnáctého prosince má každá rodinka svůj Štědrý den, protože už následující den se asi dvacet dětí rozjede ke svým příbuzným.
Zbytek se potom společně přestěhuje do dětského domova na Hakenově ulici.

Připravili jste jim překvapení?
Sedm dětí pojede se mnou a jednou tetou na hory do Pece pod Sněžkou na běžky. Na zasněžených kopcích strávíme čtyři dny.
O vánočních prázdninách budeme chodit bruslit. Pokud napadne sníh, půjdeme na běžky a pravidelně si půjdeme zaplavat do lázní.
Dětem umožníme volnější režim. Novinkou je, že si děti o víkendech samy vaří. Dokonce celé vánoční svátky nebudou muset pracovat kuchařky.

Co všechno s dětmi podnikáte a čemu je učíte?

Kromě toho, že je učíme základům správného chování, tak je bereme na letní pobyty k moři, na tábory, výlety a ozdravné pobyty.
Na zájezdech a táborech se učí společenskému chování, stolování v restauracích, jak usednout i odejít od stolu. Umět si objednat a poděkovat. Nikdy se za ně nemusíme stydět.

Jak dlouho už pracujete s dětmi?

S dětmi pracuji celý život, tedy čtyřicet let. Po studiu jsem učil na škole v Kravsku. Pak jsem devatenáct let působil na venkovské škole v Želeticích.
Přestěhoval jsem se s rodinou do Znojma a pět let jsem učil na náměstí Republiky.
Od učitelování jsem před čtrnácti lety přešel k ředitelování dětského domova.

Proč jste se stal učitelem?

Jsem rodilý kantor po mamince. Takže to máme v rodině. Celý život jsem zůstal věrný dětem.
Práce mě baví, ale kantorství beru spíše jako poslání než povolání.

Jaký je rozdíl mezi kantořinou a prací ředitele?

Pracovat s dětmi, které jsou v domově, je jiné. Především v tom, že za velmi krátkou dobu vidíte, kam se vám dítě podařilo posunout. Ve škole je to poznat až za mnoho let.

Jak na vás bývalí žáci vzpomínají?

Nikdy jsem se za ta léta nesetkal s tím, že by mi někdo řekl: ten byl ale nemožný. Spíš na mě, i ženu, která je taky učitelkou, vzpomínají docela rádi.

Pošlou vám děti, které už odešly z domova i přání k vánocům?

Ano. Některé děti přijíždějí se svými novými rodiči na návštěvu a posílají přání. Pokud na život v domově vzpomínají v dobrém, neměli by v nich pěstouni vzpomínku na domov potlačovat. Spíš by měli dítě vést k tomu, aby vědělo, že se nemá za co stydět.