„Mistr Láznička byl ve Znojmě jediný řezník, který měl vlastní porážku. Po postavení městských jatek už však musel porážet tam. Měl velkouzenářství a velkořeznictví na Masarykově náměstí. Pan Láznička byl majitel, mistr. V krámě ani v dílně nepracoval, ale vše řídil. Jeho žena Terezie byla rozená Němka, za svobodna Handlová. Dílovedoucí, který prakticky vedl celý provoz, byl Rudolf Klouda a porážka podléhala Františku Procházkovi,“ píše ve vzpomínce na své mládí v Tišnovských novinách Jan Vrzal.
Obchod byl veliký - výklady na dvě strany, uprostřed vchod, ve výkladech byly bazény na ryby. „Učni jsme tam byli tři. Do Znojma mne „došikoval“ můj tatínek. Chtěl, abych se vyučil řemeslu a zároveň se naučil německy,“ uvádí Vrzal.
Po válce se stal národním správcem řeznictví František Vlček. „On se tehdy vyučil řezníkem u svého otce v Brně – Medlánkách. V obchodě mu ještě pomáhali jeho synové, František a Milan,“ vzpomíná Anna Vlčková, manželka Františka Vlčka mladšího.
Řezník Vlček se o řeznictví staral jako o své vlastní. „To se ale budovatelským pohlavárům zřejmě nelíbilo, označili jej za vykořisťovatele a perzekvovali ho. Po padesátém roce mu hrozilo i vězení,“ přibližuje Vlčková.
Řeznictví Vlček sídlilo v domě, kde se dnes prodávají hodinky. Dnešní řeznictví je v sousedním domě. „Nahoře Vlčkovi bydleli, dole byl krám,“ říká snacha řezníka Vlčka, která se do Znojma přistěhovala z Prahy.
Oba řezníkovi synové byli vášniví motoristé a závodníci. „Děda podporoval kluky v motoristickém sportu. Můj muž se vyučil řezníkem a potom automechanikem, jako jeho brácha. Oba bratři navíc závodili na soutěžních motorkách. Jezdili silnice a všechny kubatury. Manžel navíc brázdil plochou dráhu,“ nastiňuje životního koníčka Vlčkových paní Anna.
Františka Vlčka mladšího si Znojmo pamatuje také jako řidiče záchranky. Jezdil s ní čtyřicet let.
Dnešní řeznictví vede Milan Nedvěd. Budoucnost řeznictví vidí v černých barvách. „Je to moc špatné. Můžu dát na maso jakou chci cenu, ale lidi nejsou. Asi to zavřu,“ tvrdí řezník.