Mezi těmi, kdo tehdy museli své rodné město opustit, byla i tehdy sotva šestiletá Lilian Sicular, která položení kamenů na památku své tety a bratrance iniciovala. „Irena tehdy měla příležitost také odjet, ale měla romantický vztah s důstojníkem československé armády. Rozhodli se zůstat. O jejich osudech víme jen málo. V Praze byli ve dvaačtyřicátém registrováni do transportu, ale město opustili a víme, že mířili na Slovensko a pak asi dál do Maďarska, kde jsme měli rodinu. Jejich konec neznáme, nemají ani hrob. Budou je proto připomínat alespoň tyto kameny," řekla při kladení kamenů Sicular.

Žena vzpomínala přitom hlavně na svého bratrance. „Znala jsem se s ním velmi dobře, vídali jsme se pořád, skoro denně byl u nás doma," zmínila Sicular.

Nápad kameny ve Znojmě uložit dostala už před lety. „Viděla jsem je v Berlíně, který jsem několikrát navštívila, když jsem pracovala s mladými lidmi na projektech dobročinné organizace. Trvalo to ale nějakou dobu, než jsme se k tomu dostali, abychom vše zařídili. Loni jsme měli velkou rodinnou sešlost a dohodli jsme se, že už to musíme udělat. Ostatně je mi třiaosmdesát a věděla jsem, že pokud to máme udělat, tak teď," poznamenala Sicular.

S vyřizováním všeho potřebného pro uložení kamenů a organizací čtvrteční slavnosti pomohli členové znojemského Okrašlovacího spolku. „Jde o iniciativu samotné rodiny Weinbergerových. Jedna část rodiny navštívila Znojmo před čtyřmi roky, kdy se byli podívat v domech, které Weinbergerovi vlastnili. Pak si předali kontakty a nyní jsem dalším pomohl vyřídit příslušné povolení k umístění kamenů," řekl znojemský historik a člen spolku Jiří Kacetl.

Hosty přivítal i místostarosta města Jan Blaha. „Dvakrát v historii města Židé ve Znojmě bohužel slyšeli, že tu nejsou žádoucí. Poprvé v patnáctém století a poté v předvečer druhé světové války, kdy téměř na každém znojemském nároží bylo vidět nápisy hlásající, že tu Židé nejsou vítáni. S velkým zadostiučiněním vám dnes proto rád říkám, že ve Znojmě vítáni skutečně jste," přednesl Bla­ha před příbuznými Weinbergerových.

Lilian Sicular označila položení kamenů za mimořádný zážitek. „Ve Znojmě jsme po sametové revoluci potřetí. Poprvé jsem město navštívila se svým dnes již zesnulým manželem, podruhé jsme s mladými Němci a Poláky pracovali na zdejším židovském hřbitově. Tahle třetí návštěva je jiná, ale pro mě má snad největší význam," dodala dojatá Sicular.