„Na soutěž World Miss University jsem se přihlásila přes internet už v květnu. Musela jsem vyplnit několik dotazníků. Hodnotily se zkušenosti v modelingu, úroveň angličtiny a fotografie. Po dlouhém výběru jsem nakonec zvítězila a na soutěž jsem republiku odletěla reprezentovat já. Výsledky jsem se dozvěděla asi jen deset dní před odletem. Takže vše bylo tak trošku narychlo. Musela jsem si sehnat národní kroj, večerní šaty a ostatní nezbytné věci,“ říká Rolníková. Finále bude prvního listopadu.

Deník missky aneb tvrdý život krásky
Dnes je středa sedmnáctého října půl sedmé ráno a já posouvám budík na sedmou, protože se mi ale vůbec nechce vstávat. Zrovna jsem si vzpomněla na Znojmo, kde je teprve 23:30. Včera jsme celý den nacvičovali choreografii na dnešní velkolepou show s názvem Korea Beauty Festival, která se koná ve měste zvaném Daejon. Ten je vzdáleny dvě hodiny autobusem. Dá se říct, že je to takový každoroční festival krásy a je to zde velmi populární.

Za chvíli začne snídaně a v 8:20 vyrazíme autobusem na show, kde budeme předvádět naše vlastní národní kroje. To jsem zvědavá, jak to dnes všechno dopadne. Moc se těším, ale zároveň se mi vůbec nechce, protože jsem velmi unavená.

Už je půl dvanácté v noci a my jsme se teprve ted vrátily zpět na hotel. Všechny jsme moc unavené, protoze den byl delší než jsme si vůbec mohly představit.

Na festivalu krásy to bylo úžasné. Musím říct, že Korejci jsou moc krásní lidé a jejich národní kostýmy přímo berou dech. Umí vytvořit krásné účesy a líčení a mají smysl pro detail.

Všude musíme nosit šerpy s názvem země, kterou reprezentujeme. Na mé je napsáno MISS CZECH REPUBLIC. Na mávání rukou a pózování před fotografy jsem si už za těch pár dní zvykla. Pro Korejce jsem „exotická“ tím, že mám blond vlasy.

Na festivalu dopadlo všechno dobře a sklidily jsme velký úspěch. Naše choreografie se nám povedla a my jsme předvedly na mole národní kroje. Podle mého názoru měla nejhezčí kroj Miss China a také Miss Mexico. Já, Miss Slovak republic, Miss Lithuania a Miss Germany jsme měly kroje, u kterých šlo na prvni pohled poznat, že jsou evropské a že patříme k sobě.

Po skončení jsem si myslela, že pojedeme zpět na hotel, protože už bylo asi pět odpoledne. Ale organizátor nám oznámil, že jsme pozvané k jedné slavné módní návrhářce do jejího salonu. Tam jsme se jen podepsaly na velký plakát a vyzkoušely si pár kousků oblečení. Poté však den nekončil a my jsme vyrazily do korejské restaurace, kde na nás čekali další fotografové, press a malé děti, které nemají rodiče. Těm jsme předaly dárky od sponzorů a nastalo další focení s dětmi, což bylo moc milé. Následovala večeře. Korejci vždy servírují jídlo do menších misek a chodů je vždy několik. Nikdy nesmí chybět typická pálivá zelenina, takzvaná kimci.

Jejich jídlo má zvláštní chuť. Mně moc nechutná a už vůbec nevoní. Což je docela smůla, když si představím, že mě v Koreji čekají ještě dva týdny. Vtipné bylo, když se nás zeptali, jestli si dáme dezert. Samozřejmě, že jsme se na dezert těšily a oni nám donesli čaj a kávu. Tomu řikají korejci dezert.

Ostatním soutěžícím korejské jídlo taky moc nechutná, tak si občas zajdeme do McDonald´s na pořádný hamburger. Po večeři jsme už jely domů a byly jsme velmi unavené. Dobrá zpráva je, že zítra máme konečně první volný den.

Tak, za pět minut už tady bude čtvrtek, zatímco v Česku je stále středa 15:55.