Je mrazivé a do mlhy zahalené ráno. K rybníkům U Jejkala míří desítky lidí. Člověk si připadá jako v pohádce o Rákosníčkovi a jeho rybníčku Brčálníkovi schovaného za mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Navíc stromy, keře, tráva jsou bílé od jinovatky a k tomu ta mlha, že není na krok vidět. „Děcka, vypadá to, že místo Jejkala dnes uvidíme hejkala,“ vypráví maminka dvěma malým dětem.

Chlapi rozdělávají oheň. Sálající teplo svede lidi do kruhu kolem ohniště. Příliš nemluví, nenápadně si prohlíží jeden druhého a čekají, až rybáři natáhnou sítě a začne výlov. Vzduch začíná prosakovat vůní čaje a grogu. Muž přikládá pod udírnu a chlapi roztápí tuk na smažení řízků.

Rybáři si navlékají dlouhé gumové boty. „To by mě zajímalo, co by dělali, kdyby v těch gumákách spadli a nabrali si do nich vodu,“ pronese mladík. Chlapi si jeho průpovídky nevšímají, berou sítě a jdou na lov.

Podle instrukcí

Na stavidle stojí správce rybníku Jaroslav Procházka a celý zátah na ryby řídí. „Ty musíš jít pomoct naproti, sám to tam ten chlap neutáhne,“ diriguje. Muž plní jeho pokyn a ztěžka našlapuje v bahně. Boří se až po pás, ale naštěstí ne až tak hluboko, aby si nabral do vysokých gumových bot.

Síť je roztažená. Teď ji chlapi musí spojit s lanem, které bude navíjet traktor a ulehčí tak rybářům zatažení sítě. Dva muži táhnou lano od traktoru a proti nim další se sítí. „Zaber, už to budeme mít spojené,“ křičí na sebe.

Slunce pomalu vítězí nad mlhou. Rybáři zatahují síť a za chvíli bude kořist lapená. Ryby sebou mrskají, nemají cestu k úniku. Muži berou do ruky podběráky a vytahují je z vody. „Támhle je osmikilový kapr, podej ho sem,“ volá zkušený rybář Arnošt Vítek.

Rybí divadlo

Odehrává se rybí divadlo. Hlavní roli mají kapři, k vidění jsou štiky, líni, amuři a zableskne se i oranžová barva jelce jesena. Traktor odváží kádě s rybami na místo, kde je rybáři budou prodávat. Najednou vyskočí štika a pochoduje si za traktorem. „Škoda, že nemám igelitku už mohla být naše,“ podotkne starší žena

Mlha je nenávratně pryč, je krásný podzimní den a končí i rybí představení. Správce Procházka třídí jednotlivé ryby a ty putují k lidem, kteří si je na místě koupí. „Jsem tady už asi popáté. Koupím si šupináče. Udělám z něj klasiku, z hlavy polévku a z masa řízky. To mám nejraději,“ těší se Pavel Makovička.

Začíná hrát muzika, kterou obstarávají tři muži důchodového věku. Na rytmy dechovky se pouští do tance dvojice mladších lidí. „Vyhledávám tyhle komorní výlovy. V podstatě nedělám nic jiného, než že jezdím na výlovy rybníků a pak na nich tančím,“ vypráví tanečník, který se představuje jako Martin všude zdejší.

Všude voní smažící se řízky z kapra. „Uděláme jich takové čtyři stovky. Padne na to asi sto kaprů,“ říká prodavač. Vedle stojí žena, která zrovna řízek pojídá. „Normálně kapra nejím, ale tady ho dělají tak výborného, že jsem neodolala,“ chválí.

Mezi tím kluci sbírají malé plevelné rybky, které rybáři dávají chovatelům dravců na krmení. Mají plné dva kbelíky. „Dáme si je u nás ve vesnici do požární nádrže a budeme je tam chovat,“ hovoří vážně. Správci Procházkovi tak roste konkurence.