Na Znojemsku je jediným živnostníkem s podobným předmětem podnikání. Přestože je Znojemsko vinařským regionem, produkce sazenic vinné révy tu živí jediného muže. Pavel Plaček začal v Dyjákovičkách pěstovat sazenice vinné révy před třinácti lety, teď jich prodá až šedesát tisíc za rok. K pěstování sazenic se dostal oklikou.

„Prvně jsem se učil na opravárenské škole, pak jsem pracoval nějaký čas v Rakousku. A tam jsem se právě dostal do firmy, kde produkovali sazenice vinné révy. Zaujalo mě to, a tak jsem se byl podívat na stejnou činnost ještě ve Švýcarsku. No a v roce 1998 jsem s tím začal sám. Přispělo k tomu i to, že místní družstvo právě s produkcí sazenic končilo. A já si od nich pronajal starou jednohektarovou podnožovou vinici a začal podnikat sám. Podnožová vinice, na které nerostou hrozny, je pro produkci sazenic révy základ,“ říká Plaček. Na první roky soukromého podnikání vzpomíná dnes už s úsměvem. Do zpěvu mu ale nebylo.

„První dva roky mě museli živit rodiče. První rok jsem si pronajal podnožovou vinici, na což padly všechny mé úspory i životní spoření, které mi rodiče do osmnácti naspořili. To byl provozní kapitál, úvěr jsem si žádný nebral. Rok potom trvalo, než jsem podnože vypěstoval a narouboval. Druhý rok jsem mohl začít dělat sazenice a až třetí rok je prodávat. Začal jsem je nabízet místním zahrádkářům z okolí. Chvíli samozřejmě trvalo, než jsem se dostal do povědomí,“ přiznává.

Pak mu naopak pomohlo, že se blížil stop stav Evropské unie na vysazování vinohradů. „To vinaři vysazovali ve velkém. Co jsem narouboval, to jsem prodal. Zákazníci jezdili sami, nemusel jsem nikde ani nabízet. To jsem snadno prodal i šedesát tisíc sazenic za rok. Teď sice roubuji stejné množství, ale musím se daleko víc ohánět, abych je prodal. Jak říkám: jsem dělník, obchodník, účetní i ředitel v jednom. Na uživení to je, ale člověk se musí pořád honit,“ vypráví s úsměvem.

Vloni dostavěl novou halu, na kterou získal dotaci z Evropské unie. „Byl to dlouhý úřední a papírový boj. Teď mám ale kvalitní nové prostory na malé sazenice. Kdyby se nevozilo levné dotované zboží ze zahraničí, žilo by se lépe. Já mám dodnes třicet let starý traktor, ale dokud jezdí, musí sloužit. Na druhou stranu si nestěžuji. Rodinu uživím a práce mě baví,“ dodává.

Pavel Plaček nabízí klasické odrůdy vín, ale i ty méně časté. „Pokud někdo chce něco speciálního, nebo přímo jeho odrůdu, která se mu líbí, tak se dá naroubovat cokoliv. Pokud třeba zákazník přijde, že chce sazenice sauvignonu, ale přímo z keřů, co má na zahradě, protože právě ten je správně kopřivový, tak je možné udělat i to. Většinou ale dělám sazenice z oček ze šlechtitelských stanic, kde mají uznaný šlechtitelský materiál,“ popisuje zemědělec.

Ročně vyprodukuje padesát až šedesát tisíc sazenic. „Prodávám samozřejmě na Znojemsku, protože jsem tu jediný. Sazenice ode mě ale berou firmy prakticky z celé republiky. Letos třeba jde hlavně Pálava. Tu sem teď vezl do Mělníku, Kralup a Velkých Pavlovic. Dá se tedy říct, že prodávám po celé republice,“ vypočítává Plaček. Přiznává, že i sazenice vinné révy podléhají módě.

„Před asi deseti lety se prodávali pro Česko nové odrůdy, hlavně Chardonnay. Před pěti lety šly dobře červené odrůdy, teď už se ale zase vrací zpátky Veltlín zelený, Muškát moravský a Pálava… A červené naopak nejde na odbyt,“ konstatuje.

Než z jeho sazenic vznikne první víno, trvá několik let. „Sazenice prvně naštěpuju, rok trvá, než je vypěstuju, další dva až tři roky než začne vinný keř plodit. Pak ještě pár měsíců víno kvasí, čistí se a zraje. Takže první víno je z mých sazenic zhruba po pěti letech,“ uzavírá producent vinných sazenic.

Další díly seriálu Podnikání na Znojemsku najdete ZDE