Třešně, višně, švestky i meruňky lemují silnice, rostou v každém volném koutě ve vsi. „Za poslední dobu jsme jich vysázeli na pět set. Sázíme všechno, co se dá sníst,“ směje se temperamentní první žena obce se zhruba devíti sty obyvateli.

Stromy v aleji kolem silnice se loni prohýbaly pod tíhou úrody. „Ovoce si sem jezdili trhat i lidi zdaleka, nijak to neřídíme. Kdo chce, ať si utrhne. Ovocné stromy se tu sázeli od nepaměti, tak je obnovujeme,“ má jasno Arndt.

O výsadbu stromů kolem cesty nejdřív chvíli bojovala se silničáři. „Nakonec jsme se dohodli, my jsme koupili stromy a oni je vysázeli,“ říká spokojeně.

Uvnitř vesnice vytváří rodinné sady, navazuje tak na tradici tamních zahrádkářů, kteří kdysi ovocný sad vlastnili. „Tohle jsou stromy, které sázíme za každé narozené dítě v obci, mají i vlastní cedulku se jménem. Jsou tu hrušky, jablka, meruňky, asi ve třech lokalitách. Chtěli jsme totiž v obci obnovit vítání občánků, jenže do toho přišel covid. Tak jsme se rozhodli věnovat každému dítěti strom a konvičku na zalévání. K tomu jsme jim do vínku přibalili zlatý přívěšek ve tvaru čtyřlístku a pamětní list. Lidé z toho byli nadšeni,“ má radost starostka.

Když prochází obcí směrem ke koupališti, kde čekají mladé stromy na její zásah s nůžkami, připomíná to běžeckou disciplínu. Nepřestává mezitím vyprávět o historii obce, upozorní na zajímavosti u cesty. Každou chvíli sebere smetí ze země. Odhozenou plechovku, zapomenutou aportovací větev, zatoulaný kámen na chodníku vrátí lehkým kopnutím tam, kam patří. „Jak to jde chlapi?,“ zdraví u koupaliště pracovní četu s rýči a dřevěnými kůly nachystaným ke stromům.

Z kapsy vytahuje zahradnické nůžky. „Nejvyšší čas založit stromům korunku. Dvě, tři očka stačí. Ten kůl sem a stromek musíme vyrovnat. Tady ho přivážeme,“ nezapře zahradnický talent starostka.

Až stromy zjara rozkvetou budou se místní kochat jarem, na podzim bohatou úrodou. „Tak to tady bylo dřív, ať to má nějaký užitek,“ přeje si starostka v pohorkách a bambulí na čepici, Barbora Arndt.