„Kraslice Havel je z kachního vejce a je udělaná jako vězení. Je na ní muž s koulí na noze. Ve své skořápce – cele má okýnko i mříž. Vznikla v době, kdy byl Václav Havel zavřený ve vězení. Nejdříve byla jen pro oči členů rodiny, později jsme ji i vystavovali. Tu mám opravdu nejraději. Jednak je to památka na manžela a jednak je to jakási vizionářská kraslice,“  říká členka Asociace malířek a malířů kraslic České republiky Filová.

Sběratelka má doma na sto padesát kraslic od malinkých, dvoucentimetrových andulčích až po dvaceticentimetrové pštrosí. „Jsou zdobené různými technikami. Od škrabaných, přes drátkované, slaměné, háčkované, batikované, reliéfní, po perforované či dnes moderní vrtané. Osobně mám nejraději reliéf a batiku. Jenže u ní bývají problémy s barvami. Takže, když se objeví flíček, dávám tam obvykle kytičku,“ popisuje Filová.

Její kraslice mají lidé ve svých domovech po celém světě. „Snad kromě Antarktidy jsou opravdu všude. Bratr je vědecký pracovník a jezdí k nám různí hosté. A co jim dát na památku? Takže si odvážejí moje kraslice. Vím, že určitě jsou v Americe, ale také třeba v ruském Petrohradě,“ tvrdí žena.

Její sbírka se každoročně rozšiřuje. „Nejčastěji  pracuji v zimě. To, jak tvrdím, sedím na vejcích. Nelze jít na zahradu, a tak sedím a maluji vajíčka.  Z nových technik teď nejvíce dělám vrtané kraslice. Nejnáročnější jsou pak například kraslice pštrosí. To proto, že jsou největší. Ty vyrábím třeba i dvě a půl hodiny. Některé kraslice z krabic vytahuji většinou jen na různé výstavy,“ svěřuje se.

Se svojí sbírkou se sběratelka  právě dnes vydala na výstavu do německého města Chemnitz.

„Vezu téměř kompletní sbírku na velikonoční výstavu. Mířím tam na pozvání a vůbec poprvé, tak uvidím, jaký budou mít moje kraslice úspěch,“ těší se na cestu malérečka Filová.