Dospělí podupávají nebo si povídají, děti zatím zkouší svůj důvtip na několika úkolech na papírové tabuli. Dva kluci našli u brány hromadu sněhu, zapomněli na všechny kolem a hrají si s ní. O kousek dál se kolem sebe pozorně rozhlíží osmiletá Katka. „Jsem zvědavá, co budeme dělat. Těším se, že pomůžeme Marušce a pak si ráda opeču špekáček,“ říká děvče s tím, že nevlídné počasí jí nevadí.

Na pohádkové odpoledne přivedla své děti také Petra Chramostová. „Do Miroslavi jsme se přistěhovali nedávno, proto rádi chodíme na různé akce a seznamujeme se s tím, co se ve městě děje. Děti se taky těšily, vůbec nebylo těžké je dostat ven. To spíš my dospělí jsme se podívali z okna a říkali si, co jsme to zase slíbili,“ usmívá se Chramostová.

To už si ale bere slovo Marcela Harthová v roli Marušky. Zdraví děti a připomíná jim pohádku, podle které si půjdou za chvíli hrát.

Je zima, sněží a zlá macecha po ní chce, aby splnila těžké úkoly. Maruška se dětí ptá, jestlipak vědí, co bude muset maceše přinést. Chvíli je klid, děti se dívají na Marušku nebo na rodiče, ale pak se první hlásky osmělí a přichází správné odpovědi. „Ano, budeme potřebovat fialky, jahůdky a jablka. Víte děti, kdy kvetou fialky? Potřebuji vědět, kterého z Měsíčků se na ně mám zeptat,“ vybízí děti Maruška. Ticho je trochu delší, ale nakonec jí děti správně radí, že se musí zeptat Března.

Děti se hned rozbíhají z brány zámku k nedalekému ohništi, o který se starají právě Měsíčkové. Březen jim poradí, kde mají na trávníku hledat umělé fialky, které tam před chvílí rozházel. Přes třicet dětí se do sbírání pustí se vší verou a Maruščin košík se utěšeně plní. Stejně pilně děti sbírají tentokrát už skutečné jahody a jablka.

Jeden z menších chlapců se rozbíhá k jablku, které zahlédl kus před sebou, než k němu stihne doběhnout, už ho sebere dítě, které bylo blíž. Chlapečkovi je do pláče, ale za chvíli se mu k nohám přikutálí další. Jeden z měsíčků si ho totiž všímá a chce mu udělat radost. Klučina jablko nadšeně zvedá a utíká s ním k Marušce a do košíku.

Děti se dobře baví. „Sice mám promočené boty, ale tolik mi to nevadí. Líbilo se mi, jak jsme běhali a sbírali třeba jablka. Našli jsme všechny a kamarádka si všimla i toho, které Měsíčci schovali ne na zemi, ale na stromě,“ pochvaluje si osmiletá Pavlína.

Spokojení jsou i rodiče. „Včera jsme si byli zalyžovat, dneska za pohádku a zítra zase něco vymslíme. Počasí nám nevadilo, je dobře, že jsou takovéhle akce, aspoň děti nesedí doma u televize,“ říká v sobotu Karel Stehlík.

Špekáček si už opéká i Marcela Harthová. Svou roli Marušky si užila. „Děti byly šikovné, přišlo jich hodně, jsme spokojení. A počasí hrálo dneska s námi. Přemýšleli jsme, jestli tuhle pohádku neuděláme jindy, ale říkala jsem, že to přece musí být v lednu, když je sníh. Další už plánujeme,“ naznačuje Harthová.

Zájem dětí těší i vedoucí zámku Martinu Klimešovou. „Snažíme se každý měsíc nějakou akci pro děti připravit, rodiny o to mají zájem. Leden se pro tuhle pohádku přímo nabízel. Přihlásilo se na padesát dětí, do poslední chvíle se některé hlásily a jiné omlouvaly, ale tak to kvůli nemocem a podobně bývá pokaždé. Teď už připravujeme na dílničky k výstavě Kouzlo ručních prací, kterou nyní na zámku máme. První bude o jarních prázdninách čtrnáctého února, další o deset dní později,“ přibližují nejbližší plány Klimešová.