RAKUŠAN LEOPOLD FIDLER

Znojmo/Retz - Prakticky denně jezdí z Rakouska na Moravu Leopold Fidler, jednatel společnosti Weinviertler Sparkasse. Ta sídlí v rakouském Retzu a svou dceřinou společnost má i ve Znojmě.

Na vstup České republiky do Schengenského prostoru se hrozně těší. „Do Česka jezdím pravidelně od roku 1989, osm let jsem sem jezdil dokonce denně. Teď už je to zase o něco méně, ale dva- až třikrát týdně hranice mezi jižní Moravou a Dolním Rakouskem přejíždím,“ říká srozumitelnou češtinou.

Od vstupu České republiky do Schengenu čeká hlavně zrušení všech formalit. „Velkou výhodou pro mě bude především to, že když nyní jedu zpátky do Retzu, tak po desáté večer už není otevřený nejbližší hraniční přechod v Hnanicích. Musím tak jezdit přes přechod Hatě, což je asi devět kilometrů zajížďka. I toto omezení nyní odpadne,“ libuje si Fidler.

Nejhorší roky na hraničních přechodech následovaly podle něj po pádu železné opony. „To se z Rakouska jezdilo do Čech ve velkém nakupovat a na hranici se pravidelně čekalo na odbavení čtvrt až půl hodiny. Občas třeba ale i dvě hodiny. Zvláště ráno o půl deváté, to byla na hranici špička,“ popisuje manažer.

Několik posledních měsíců je ale situace nesrovnatelně lepší. „Většinou jen stáhnu okénko, zdálky ukážu doklad, policista jen mávne a já jedu dál,“ dodává Fidler. I toho se ale dnes zbaví.

ČECH ANTONÍN NEŠPOR

Poštorná/ Už čtrnáct let provozuje jednašedesátiletý Antonín Nešpor z Břeclavi dvě restaurace poblíž hraničního přechodu Poštorná–Reintal. Do obou pravidelně chodí i rakouští hosté, a tak si Nešpor po vstupu do Schengenského prostoru libuje. „Ti lidé budou po bezproblémovém přejezdu hranic spokojenější. Sa〜mozřejmě i v noci, kdy u nás nebude omezený provoz,“ říká podnikatel.

Podle vývoje po zrušení policejních kontrol na hranicích totiž uvažuje i o prodloužení otevírací doby ve svých podnicích. „Dá se říct, že jsme schopni v obou přijmout o sto procent lidí víc než teď,“ podotýká Nešpor. Jeho restaurace Na celnici a U Nešporů v minulých letech navštěvovali strávníci z Rakouska daleko víc než dřív a to by se prý mohlo ještě zlepšit. „Dnes je to na Celnici v průměru půl na půl. V druhé restauraci převažuje česká klientela. Je to zřejmě i tím, že stojí blíž k Břeclavi,“ míní Nešpor.

Co podle něj zatím chybí, jsou ubytovací možnosti. „Doufám, že brzy budeme mít i ty,“ říká. Navíc by přivítal, kdyby jezdily z Rakouska do Poštorné i autobusy. „Myslím, že by to pomohlo i Břeclavi a atraktivní Lednici,“ soudí.

Jednoho se ale bojí. Až z hranice zmizí policisté, může to být i nebezpečné. „Restaurace jsou blízko přechodů a moc lidí si tam výtržnosti dělat netrouflo. Teď to asi budeme řešit kamerovým systémem,“ uzavírá podnikatel.

SlOVÁK DUŠAN KRIVSKÝ

Skalica/ Čtrnáct let vydržela hranice mezi Slovenskem a Českou republikou. Na přechod Sudoměřice–Skalica přijel včera její zrušení slavit také Slovák Dušan Krivský. „Když to tady postavili, nechápal jsem to,“ říká o hranici.

A připomněl chvíle, kdy hranice komplikovala život nejen lidem, ale i zvířatům. „Choval jsem kdysi kozu. Jednou jsem s ní vyrazil od nás ze Skalice za kozlem do Sudoměřic. Zvířata se ale mohla převádět jen přes přechod v Kútech,“ vzpomíná Dušan Krivský ze Skalice. Potřeboval kozla připustit, proto vyřešil situaci šalamounsky.

„Koza stála zadníma nohama na státní hranici Slovenské republiky. Kozel stál předníma na státní hranici České republiky. Nevím, jak se posuzovala poloha ostatních orgánů, ale celníci to nechali tak,“ vzpomíná Krivský na cestu k malým kůzlátkům.

Slovenský právník pracuje i v Česku. „Na Moravě mluvím česky, občas mi to sklouzne do skaličtiny, stejně tak se k ní ale uchýlím, i když mluvím slovensky,“ říká tou pravou „skalickou slovenčinou“.

Podle svých slov je skalickým patriotem. „Napsal jsem tři knížky ve skaličtině, snažím se, aby nářečí bylo zachované,“ upozorňuje.

Češi i Slováci mají podle něj spoustu společných rysů, ale jsou tu i rozdíly. Češi jsou po〜dle něj chladnější a rozumoví, zatímco Slováci temperamentnější. A Moraváci? „Někde uprostřed,“ směje se.