Jako sestra v Rakousku bych už pracovat nechtěla

Spousta vyřizování, běhání po úřadech, cesty do Rakouska a nejistý konec. Tak by charakterizovala shánění pracovního povolení pro zdravotní sestru Jindřiška Klímová.

„Já jsem diplomovaná dětská sestra. A když jsem chtěla pracovat jako všeobecná sestra, musela jsem požádat o nostrifikaci. Musela jsem mít přeložené vysvědčení, rodný list, výpis hodin ze školy a spoustu dalších papírů a potvrzení,“ vypočítává.

Našla si ve Vídni místo. Z nemocnice dokonce posílali na pracovní úřad dopis, že ji chtějí zaměstnat. „Z pracáku mi oznámili, že už vyčerpali kvóty pro přijímání cizinců, tak mi povolení nedali,“ popisuje martýrium na úřadech.

Myslí si, že v současné době už práce v Rakousku výhodná není. „Z počátku byly velké rozdíly v platech. Teď, co je silná koruna, už se to ani moc nevyplatí,“ dodává.

Podle jejích slov jsou v Rakousku s českými sestřičkami spokojeni. „ Když jsem si hledala místo a obcházela nemocnice, vždycky mi říkali, že s češkami mají dobré zkušenosti.Teď však vyžadují perfektní němčinu. Ty doby, kdy tolerovali to, že holky mluvily špatně, jsou pryč. Oni si pak stěžovali i pacienti,“ komentuje Klímová.

Pracovat jako zdravotní sestra by už nechtěla. „Je to pořád bráno jako lépe placená služka. Už mám jiné zaměstnání a neměnila bych,“ dodává.

Vacková: Povolání sestry miluji

Všeobecná sestra. V současné době je to nedostatkové zboží. Většina nemocnic v celé republice se potýká s jejich nedostatkem. Hlavní sestra znojemské nemocnice Jana Vacková však má důvod k úsměvu.„Sester je sice málo, ale my máme to štěstí, že ve Znojmě je vyšší zdravotnická škola. Proto máme možnost si z absolventek vybírat,“ vysvětluje hlavní sestra.

Než se ze studentek stane všeobecná sestra, čeká ji dlouhá cesta.

„Nejdřív musí vystudovat odbornou školu, kde se z ní stane zdravotnická asistentka. Ta však může pracovat jen pod odborným dohledem. Pak musí pokračovat na vyšší odborné škole nebo bakalářském studiu,“ vysvětluje Vacková. Vrásky na čele jí nedělají ani odchody sester za lepšími výdělky do sousedního Rakouska.

„Podle mě byly odchody populární po otevření hranic. Teď už se to asi nevyplatí ani finančně,“ myslí si sestra. Odchází spíše mladé absolventky do soukromých rakouských ordinací. „Tato generace má výhodu, že umí jazyk,“ dodává.

S nedostatkem pracovní síly se potýká hlavně v době dovolených, nebo když onemocní více sester najednou. „V současné době máme v nemocnici sto pět sestřiček na mateřské. Musím za ně najít náhradu, ale musím počítat i s tím, že se z mateřské budou vracet,“ vysvětluje sestra.

Z vlastní zkušenosti ví, že povolání sestry je abnormálně náročné. „Je to nedoceněno finančně. Ale třeba i tím, že z historie je pořád zakořeněno, že sestra je spíš pomocník. Lékařům bude asi dlouho trvat, než si uvědomí, že setra má vlastní kompetence,“ myslí si Vacková. Ona by však neměnila. „Jsem původně dětská sestra a nedovedu si představit, že bych v životě dělala něco jiného. Toto zaměstnání miluji,“ říká Vacková.

Na postech zdravotních sester stále převažují ženy.„I v tomto ohledu hraje velkou roli historie. Povolání sestry je bráno hlavně jako pomoc lidem, služba. A k tomu muži moc neinklinují. Když už pánové na zdravce studují, většinou odchází k záchranné službě,“ popisuje Vacková.

Podle ní však nechybí jen sestry. „My se potýkáme třeba s nedostatkem fyzioterapeutů, radiologických či farmaceutických laborantů,“ dodává. Ráda by také ve svém týmu uvítala muže sanitáře. „Ne že bych chtěla diskriminovat ženy, ale například manipulace s nepohyblivými pacienty je pro sestru náročná,“ dodává.