Charismatický hlas zpěváka, který svírá v ruce mikrofon, doslova nutí návštěvníky koncertu k tomu, aby se přidali. „A přímo teď se hnát, nezůstat jen stát a přímo na terč zacílit a vítěznej bod dát," zní sálem. Líbivou rockově-popovou melodii za chvíli vystřídá poněkud překvapivě hip hop. To vše v jedné skladbě. Kapela Sillage, která právě koncertuje, má své kořeny na Moravskokrumlovsku. Zpěvákem i frontmanem v jedné osobě je Jaromír Hnilica, který získal před dvěma měsíci angažmá v legendární rockové kapele Argema.
Můžete zavzpomínat na staré časy? Kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěl zpívat a jakými kapelami jste prošel?
To už je hrozně dávno. Já myslím, že jsem chtěl zpívat už od narození. Tím, že jsme s bráchou z muzikantské rodiny, bylo u nás zpívání naprosto běžná a přirozená věc. Zpíval jsem ve školce ve sboru, potom na základní škole ve sboru. Tehdy jsem si už prošel první pěvecké soutěže. Někdy v páté třídě jsme s bráchou a dalšími dvěma kamarády založili naši první kapelu,už si ale bohužel nepamatuji název. V té době jsem hrál na bicí, kluci byli starší a nějak výrazně jsem se ještě neprosazoval. Hráli jsme vlastní věci a bylo to super. Po nějaké pauze jsme se dali znovu dohromady, a to už jsem byl na střední škole. Byla to punková éra, hrál jsem na bicí a zpíval.
Co vás muzikantsky ovlivnilo?
Zásadní muzikantský zlom pro mě nastal, když mě v roce 1993 oslovil bubeník Tomáš Lerch. Začala tak pro mě nádherná éra kapely Fan Daniel, která trvala třináct let. Vydali jsme tři oficiální alba, s klukama z kapely jsme byli super parta složená z výborných muzikantů. Projezdili jsme region křížem krážem a měli za sebou nespočet zábav a koncertů. Těch třináct let mi dalo nadhled a střízlivější názor na uměleckou branži.
Kde a jak jste potkal své současné kolegy v kapele? Fungujete stále ve stejném složení, nebo došlo k nějakým obměnám?
Kluky jsem znal už dlouho před tím. Michala znám ještě ze základky a později hrál ve skupině Jump, Pepu jsem poznal, když hrál v kapele Secret a Jardu s Ivošem jsem znal ze skupiny Pátek 13., kdy jsme se několikrát potkali na stejném pódiu.
Měnil se a mění nějakým způsobem hudební žánr, který je vám a ostatním kolegům v kapele blízký?
Já myslím, že ne, každý máme své vyhraněné kapely, na které si nedáme sáhnout. Na druhou stranu se ale v některých kapelách shodujeme. Někdo preferuje spíš klasiku, já mám raději novější styly a nebo kontrast tvrdé muziky s hip-hopem. Potom může vzniknout zajímavý mix.
Jak často se vlastně s kolegy scházíte ke zkouškám?
Času je opravdu hodně málo, všichni chodíme do práce a někteří z nás mají časově docela náročné zaměstnání. Pokud neděláme nové písničky, scházíme se dva nebo tři dny před koncertem.
Kdo má na starosti autorské texty a kdo hudbu?
Někdo z nás donese hudební nápad. Bývá to jedna sloka nebo refrén. Na zkoušce pak dáváme vše dohromady. Texty skládáme až nakonec, ale s těmi je tradičně problém. Já mám tak dva texty do roka, za kterými si stojím a jsem ochotný je pustit ven, ostatní kluci nepíší vůbec. Takže máme nějaké svoje externí textaře. Všechny anglické texty nám napsal Jirka Goláň.
Koncertujete v Praze nebo Plzni s docela pozitivním ohlasem, plánujete vyjet i do zahraničí?
Muzikantských plánů by byla spousta, ale kdo je zrealizuje nebo zaplatí. Dělám si legraci. Kdo by si nechtěl zahrát venku, ale na dnešní dobu je Česká republika také velké sousto.
Co plánujete do budoucna? Jaké ambice se vám honí hlavou?
Máme nový singl Souznění na který chceme udělat klip a pustit ho do světa. Jinak opravdu nevím a nechci předbíhat. V červnu jsem dostal nabídku působit jako zpěvák v Argemě a přijal jsem ji. Jezdím s nimi druhý měsíc a koncertů je opravdu hodně.
close
zoom_in
Mají vaše děti hudební nadání a budete je podporovat, pokud by se chtěly v životě ubírat muzikantskou cestou?
Jasmínce bude v říjnu devět a zpívá odmalička a má za sebou nejedno vítězství. Chodí ještě do klavíru. Ale vzhledem k tomu, že její největší zálibou je gymnastika, kterou dělá závodně, hudba půjde na druhou kolej. Syn Matyáš má čtyři roky a když ho občas tajně poslouchám, říkám si, že mu to ladí dobře. Začal chodit ve školce do sboru.
Takže budou po vás?
Nechci je do muzicírování tlačit, jen korigovat a občas poradit. Sami tedy nakonec přijdou na to, co je baví nejvíc.
