„Trénuji teprve tři roky. Moji rodiče jezdili po závodech, tak jsem se k hasičům dala i já,“ vzpomíná na svoje začátky Sklenská.
Ze začátku pro ni bylo nejtěžší zvládnout požární útok. „Soutěží se ještě v běhu na sto metrů překážek a ve dvojboji. Myslím si, že právě díky běhu jsem vyhrála. Mám dobrý základ, protože hraji fotbal,“ myslí si Sklenská. Další postup na vyšší soutěž ji už nečeká.
„Tato je nejvyšší. Pak následuje už jen olympiáda. A to v tuto chvíli nedokážu říct, jestli se jí zúčastním. Musela bych mít dlouhodobě velmi dobré výsledky, abych se tam probojovala. Ale přiznám se, že je to můj sen,“ přemýšlí mladá hasička.

Trénink jí zabere dvakrát týdně přibližně dvě hodiny. „Záleží na tom, jaká soutěž mě čeká. Před mistrovstvím jsem trénovala dva týdny denně. Záleží taky na volném čase,“ vypočítává mistryně.
Se zlatou medailí ze začátku vůbec nepočítala. „Když jsem viděla všechny závodnice, doufala jsem, že můj výkon bude stačit tak na desáté místo. Po první disciplíně jsem ale viděla, že by z toho mohla být i nějaká medaile. Na zlatou jsem ale ani nepomyslela,“ vzpomíná Sklenská.
Vítězství s ní prožíval celý hasičský sbor i její rodiče. „Byl to úžasný pocit, když jsem stála na stupni vítězů a viděla skandující vítonický tým,“ usmívá se hasička.

O tom, jestli bude v budoucnu sama trénovat malé hasiče, zatím nepřemýšlí. „To je ještě daleko. O tom jsem zatím nepřemýšlela. Ale je to možné,“ zakončuje Sklenská