„Prohlédly jsme si zmodernizované učebny, vybavené odloučené pracoviště, či práci kuchařů, kovářů nebo truhlářů. Když jsme nastoupily my, byl na škole jediný obor pěstitel – chovatel. Dnes jsme moc překvapené, jaký nepředstavitelný pokrok škola udělala a kolik má nejrůznějších učebních i studijních oborů,“ nadšeně popsala Plíšková.

Na praxi do družstva chodily dívky pěšky. „Po cestě jsme si zpívaly a pochodovaly jako vojáci. Pracovaly jsme na poli i v kravíně. S dnešní nabídkou praxe se nedá úroveň vůbec srovnat. Ale přesto na školu rády vzpomínáme,“ dodala Nedomová.

Zvláštností bylo, že ve školním roce museli být všichni žáci ubytovaní na internátu. „Já jsem s rodiči bydlela jenom čtrnáct kilometrů od Krumlova v Bohuticích. Ale domů jsem mohla jet z internátu jenom jednou za dva týdny. A to jsme se učily i v sobotu. Dneska jsem si poprvé prohlédla právě prostory, ve kterých bydleli kluci. My jsme totiž měli zákaz se navštěvovat,“ vzpomněla si Plíšková.

Obě ženy přiznaly, že jim bylo na internátě moc smutno po domově. „Dnes mohou děti denně dojíždět a v ubytovně to vypadá jako v hotelu. My jsme na pokojích spaly po šesti. Ale zase rodiče za nás nic neplatili,“ shodly se ženy.

Dodávají, že dřívější přístup byl v řadě směrů jiný. „Vzpomínáme, že nám každý den hodnotily vychovatelky pořádek. Vše jsme musely mít poskládané v komínku jako na vojně,“ dodaly.