Blíží se začátek posvícenské mše a na náves přichází Marek Melán s Adélou Havelkovou, jako první z výrovické chasy nastrojení do nových krojů. „Kroj se mi libí a těším se, že si ho ještě při nějakých dalších hodech obléknu,“ říká Havelková. Melán přikyvuje. „Kroj je pěkný a je to pro mě čest, že jsem ho mohl obléknout. V chase jsem poprvé, tak mi ho asi dali, protože jsem nejhubenější,“ usmívá se Melán.

To už kněz Pavel Bublan zahajuje slavnostní bohoslužbu. „Myslel jsem si, že jsem tu vůbec poprvé, ale pan starosta mi připomněl, že jsem tu s vámi už jednu mši slavil,“ říká duchovní, který byl řadu let děkanem v Moravském Krumlově a nyní vypomáhá ve Znojmě. Na konci mše žehná plody letošní úrody vystavené před kapličkou i nový obecní kroj. Místo obvyklé kropenky si ulomí klas z vystaveného obilí a použije k pokropení svěcenou vodu ten.

Krojovaní pak v čele chasy pokládají kytici u pomníku padlých kousek dál na návsi. „Ten jsme postavili před čtyřmi lety k výročí zahájení války, do té doby ve vsi památník se jmény všech padlých nebyl. Pan děkan Bublan tu s námi byl ještě o rok dřív, kdy jsme nechali požehnat nový zvon pro kapličku. Lípa, kterou jsme tehdy zasadili, pěkně roste,“ poznamenává starosta Pavel Vlček.

Dodává, že nový kroj, který při posvícení poprvé ukázali, obec chystala asi rok. „O posvícení mívá chasa asi deset nebo dvanáct párů, je to vlastně celá omladina ve vsi. Zavádění se pak účastní i menší děti. A ty taky chtěly chodit v krojích. Řekli jsme si, že pokud máme mít kroje, budou místní. Ve spolupráci s Jihomoravským muzeem jsme udělali návrh odpovídající tomu, co se u nás nosilo. Do pár let chceme nechat ušít další, aby byly pro celou chasu,“ plánuje Vlček.

Lidem, kteří se rozchází z bohoslužby, se kroje líbí. „Na výrovické posvícení chodíme pravidelně. Je pěkné, když se mladí zapojují a obec má chasu. U nás někdy musíme improvizovat, když se nepodaří dát dohromady páry. A líbí se mi i kroje, je dobrý nápad, že si udělali vlastní,“ říká Anna Fousková s nedalekých Němčiček.

Podobně mluví Pavel Tomášek, který do Výrovic často jezdí za prarodiči. „Posvícení je tady vždycky moc pěkné, teď bude ještě víc, když bude krojovaná chasa. Posvícení patří k místním tradicím a proto k němu patří i místní kroje, ty vypadají vždycky líp než půjčované odjinud, protože tyhle k obci patří,“ uvažuje Tomášek.

Chasa s muzikanty odchází z návsi. Až do odpoledne budou po vsi zvát na zavádění. Začínají právě u starosty. Před domem cinkají sklenice, voní koláče, cinkají skleničky se slivovicí a vínem. Kapela střídá polku s valčíkem a chasa se dává do tance.