Přestože neděle znamená pro řadu lidí den, kdy se může pořádně vyspat, po osmé ráno už znojemská Dukla žije čilým ruchem. Je první březnová neděle a pro stovky lidí to znamená, že je zde po roce opět velká sběratelská burza. Pro někoho stará a nepotřebná veteš, pro jiné hotové poklady teď plní velký sál tohoto bývalého hotelu.

Stoly tradiční sběratelské burzy byly přitom už před oficiálním otevřením v obležení „kovaných“ sběratelů, kteří nelenili a přivstali si. Někteří přijeli i z Brna, blízkého Rakouska či vzdálené Prahy. Od běžných zvědavců, kteří chodí až po osmé, se tato zvláštní skupina lidí pozná podle až mikroskopických znalostí ze světa filatelie, numizmatiky, vojenské historie či třeba znalostmi vývoje českých obrazových kalendářů.

Často se mezi sebou zdraví jako staří známí. Avšak s jistou obezřetností. „Ten s těmi známkami je trochu divný, potkali jsme se už v Brně, moc do řeči s ním teda nebylo,“ baví se dva muži před vchodem. I tak se ale k nabídce známek jeden z nich přece jen po chvíli vypraví.

To už je sál v obležení lidí. Jedna z přítomných dam si u stolku se starými hračkami prohlíží malý kočárek pro panenky. „Kolik za něj chcete?“ ptá se muže.

„Čtyři sta padesát,“ zní jasná odpověď.

Žena pak zjišťuje, jak je starý. „No, jako my, paní, jako my,“ zní neurčitá odpověď.

„Ale vždyť je z umělé hmoty!“ nedává se zájemkyně.

„Ta už za nás byla. Levněji to rozhodně neprodám,“ zní úsečná odpověď prodejce. Žena kočárek pokládá a bez zájmu odchází pryč.

Podobné licitování o ceny je tu na mnoha místech slyšet co chvíli. Sběratelská burza nabízí prakticky vše: staré dýky, keramické panenky, známky, mince, staré knihy, hrníčky, kapesní kalendáře, papírové skládačky, víčka od limonád, vojenské medaile za zásluhy.

Ale také historické hračky, kliky ke dveřím, závaží k závěsným hodinám, obrazy, odznáčky, krabičky od zápalek, vojenská výzbroj, staré časopisy. Řada z toho si nakonec najde svého nového majitele.

Čas plyne a mnozí lidé tak postupně odchází se svými „poklady“ domů.