„Noste vodu! Jak začnu řezat, musíte přidat plyn.“ Legendární věty herce Josefa Kemra v roli dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa slyšel Jan Drozd mockrát. Ve svém Muzeu motorismu ve znojemské Koželužské ulici totiž má i sbírku stabilních motorů.

Je mezi nimi i Slavia bratří Paříků, která byla hlavní hvězdou zmiňované scénky. Právě na tento stroj se při prohlídce ptají lidé nejvíc. „Slavia nesmí chybět v žádné sbírce stabiláků. Je populární právě díky filmu, mezi unikáty ale nepatří. Těchto strojů bylo vyrobeno poměrně dost,“ tvrdí sběratel.

O stabilní motory se začal zajímat až poté, co už nějakou dobu sbíral historická auta. „Stalo se to na jednom ze srazů veteránů. Každý motorista, kterému v žilách koluje místo krve benzin, když poprvé uslyší zvuk stabilního motoru, tak musí alespoň jeden mít,“ říká. Vzpomíná, jak fascinovaně hleděl na pracující otevřenou klikovou hřídel. „To u žádného jiného motoru neuvidíte,“ vysvětluje.

První stabilní motor objevil zhruba před deseti lety v Božicích na Znojemsku. „Byl to starý, nepoužívaný čtyřkoňový Lorenz. Pokud je nalezený stroj s původními barvami, tak ho jen vyčistím, promažu, doplním o chybějící díly, napatinuji a nakonec se ho snažím i zprovoznit. Někdy to trvá tři dny, jindy měsíc. Polovina z mých asi třiceti stabiláků je funkčních,“ vypočítává Drozd.

Má rád hledání

Stabilní motory se používaly od počátku minulého století na nejrůznější práce v místech, kde nebyla elektřina. Rolníci s nimi mlátili obilí, na pilách pomáhaly při řezání dřeva. Větší stabilní motory poháněly mlýny či menší továrničky. „Jejich výrobců bylo v Československu padesát. Dnes jsou unikátní zejména ty, kterých vzniklo málo. Můj nejvzácnější je stabilní motor Benz vyrobený v Třebíči někdy kolem roku 1910,“ konstatuje sběratel.

Nejraději má hledání starých strojů. „Objíždíme s manželkou venkov a moravská pohoří, vyptáváme se starých lidí a po stodolách i kůlnách hledáme historické stroje. Největší radost mám, když se nám taková věc podaří vyhrabat z hromady slámy, nepotřebných věcí, dřeva nebo uhlí. Když ho přivezu domů a po čase zprovozním, obvolám kamarády, aby si přišli poslechnout jeho zvuk po prvním nahození po desítkách let. Je to krása,“ tvrdí Drozd.