Zvelebovat mezitím Moravský Krumlov se podle něj daří také díky spolupráci s ostatními zastupiteli a nadšenci. Ve městě se zhruba šesti tisíci obyvateli proinvestovali za posledních deset let 900 milionů korun.
Co se aktuálně děje v Moravském Krumlově? Na co se mohou obyvatelé těšit?
Nemohu samozřejmě vynechat opravu zámku, který je ohromným kulturním dědictvím pro nás, ale i budoucí generace, v němž jsme také ukončili přípravu prostor pro výstavu Slovanské epopeje. Doufám, že nám to covid dovolí a výstavu otevřeme během jarních měsíců.
Do zámku jste vložili velké peníze, bylo to správné rozhodnutí?
Museli jsme se rozhodnout, co bude se zámkem. Věděli jsme, že to není jen o tom koupit zámek, museli jsme se rozhodnout, co bude s epopejí, na to navazuje turistický ruch, který může podpořit ekonomiku celého regionu, nejen Krumlova. Peníze vložené do opravy zámku jsou nejlepší investicí do regionu, i když se to projeví se později.
Jinak by totiž zámek padl. Když statici obhlédli věž zjistili, že je v havarijním stavu. Teď se na ni nebude muset sto let sáhnout.
V jakém stavu jste před několika lety zámek koupili?
Poslední investice do zámku byla za Lichtenštejnů v 19. století. V roce 1908 převzali zámek Kinští a po válce připadl do rukou státu. Bylo tam učiliště, vojáci a v podstatě začala velká devastace zámku. K tomu je třeba říct, že 8. května 1945 byl Moravský Krumlov zničen náletem Rudé armády. Třeba na Rakšické ulici právě dokončujeme opravy komunikace z té doby.
Nebrzdí vás zámek v jiných investicích?
Nemůžeme tak rychle opravit chodníky a všechny silnice, co bychom chtěli. Přesto si myslím, že investiční politika, kterou jsme si nastavili v roce 2010 je úspěšná. Za deset let jsme v Krumlově proinvestovali 900 milionů korun. Peníze jsme si půjčili až letos, abychom zvládli dokončit opravu zámku a silnice na Rakšické, Palackého a Růžové. Na to by měla navázat oprava Nádražní a v budoucnu se chystáme spravit krumlovské náměstí. Chceme aby bylo centrem místem pro setkávání, to je ale ta pomyslná třešinka na dortu. Kdy bude hotovo nelze říct. Peníze se musí shánět, navíc máme před sebou další výzvu a to západní křídlo zámku. Velmi významnou investicí je oprava mateřské školy v Polánce.
Co se v Moravském Krumlově nedaří?
Trápí mě, že se nám stále nedaří vybudovat smuteční síň. Vnímám to jako výzvu do budoucna. V Moravském Krumlově s necelými šesti tisíci obyvateli zcela chybí. Je to velký handicap. Máme už vytipovanou lokalitu, představu, jak by měla vypadat, ale na smuteční síň neseženete dotaci. Potřebujeme na ni 15 až 20 milionů korun.
Obyvatelům chybí kino a divadelní sál v sokolovně, které jste před časem zavřeli kvůli nevyhovující elektroinstalaci?
Ano, Krumlov je divadelní město, má velkou historii ochotnického divadla. Aktualizujeme projekt na kinosál, který slouží současně jako divadelní sál a budeme žádat o dotaci. Rozpočet na rekonstrukci činí kolem 20 milionů. Rádi bychom, aby v roce 2022 byly prostory předány do užívání. Věříme, že až se tu rozběhne turistický ruch i díky epopeji, nebude problém zaplnit divadelní představení i 250 diváky. Ale i tak bylo vždycky vyprodáno.
Kromě divadelního sálu jsme sokolovnu už opravili. Týká se to tělocvičny v patře, kterou využívají žáci škol. Na kinosál nám nezbyly peníze, protože jsme v té chvíli začali řešit opravy zámku, komunikací a škol. Na opravu kinosálu ještě žádná dotační výzva nebyla, proto to stojí, už asi pět nebo šest let. A to mě trápí. Je ale potřeba generální oprava budovy, protože už tu stojí od roku 1933. Tím, že nás vybombardovala ta Rudá armáda, nezbylo v Krumlově moc historických budov, proto jsme si řekli, že všechny, které nám zbyly, opravíme.
Zmínil jste investice do školství.
V Krumlově máme unikátní systém škol, protože tady máme mateřskou školu, dvě základní školy, střední školy, gymnázium a střední odbornou školu. Zároveň tady máme výchovný ústav a samozřejmě základní uměleckou školu s domem dětí. Základní škola Ivančická poskytuje vzdělání i handicapovaným dětem. A to tak, že jsou ve specializovaných třídách, ale v klasické školní budově. Má to skvělý efekt v začlenění těchto dětí do kolektivu. Škoství se snažíme maximálně podporovat, jsou opravené obě dvě školy, všechny budovy mateřských škol. Školy mají nové učebny s výpočetní technikou na Ivančické se chceme zaměřit víc na sport.
Letos také znovu po 20 letech obnovíme provoz v mateřské škole v městské části Polánka. Tam vznikla nová výstavba a v pravém slova smyslu vesnice s hřištěm, fotbalem, hospodou. Chceme vyjít vstříc rodičům a opravujeme tam školku. Je to taková výstavní čtvrť, doděláváme chodníky a parkoviště. Rekonstrukce školky stála zhruba 20 milionů korun.
Jste starostou Moravského Krumlova už patnáctým rokem, co se za tu dobu změnilo, kromě staveb a oprav?
Doba se neuvěřitelně zrychlila, lidé jsou agresivnější, někdy arogantní a mezi sebou postrádají jakýkoliv respekt, úctu a pokoru. To mě trápí, a covidová doba tomu nasadila korunu. Třeba v pozici senátora mně nevadí, že vláda dělá chyby, víc mě vadí nesystémovost. Není jasný plán na očkování. Hejtman Grolich vymyslel strategii pro Jihomoravský kraj, Babiš viděl, že by to mohlo fungovat, tak mu zatrhl praktické lékaře. To je přece postavené na hlavu. Jakoby se vytrácela v téhle době vzájemná úcta a respekt.
Doba se velmi digitalizovala a lidé se sobě vzdálili. Z ekonomiky se vyhrabeme, zdravotnictví spravíme, ale školství je průšvih. Děcka sedí rok doma, obávám se toho, co se stane až přijdou do škol, když si teď zvykli na anarchii. Komu se bude učitel věnovat? Těm, co makali, nebo těm, co na to kašlali? Rozdíly budou velké. Já umím řešit opravy silnic, sokolovny, zámku, ale jakým způsobem se dají napravovat vztahové věci mezi lidmi, netuším. A považuji to za velký problém současnosti.
Přesto, kde vidíte Moravský Krumlov za dvacet let?
Vidím ho jako živé, nádherné město, kde žijí usměvaví lidé.
