Co vás přivedlo k autostopu?
Bylo to před nějakými dvaceti lety. S kamarádem jsme pořádali cesty, kterým jsme říkali „super tripy“. S řidičem, který nám zastavil, jsme dojeli na konečnou. Vycházeli jsme z toho, že buď odsud pochází, pracuje tam, nebo jede za někým. Naše cesty trvaly tři až pět dní a začaly neuvěřitelnou výpravou do Krušných hor.

Mistrovství republiky v autostopu jste se zúčastnil předloni s vaší kolegyní. Jakou parťačku budete mít letos? A jaká vás čeká trasa?
Letos o účast v mistrovství stála dcera mého bratrance Karina Vlková. Je jí dvacet let a bude nejmladší účastnicí. Je dobré, když jsou posádky smíšené a z důvodu bezpečnosti nestopují v soutěži nikdy dvě ženy. Trasa povede z Prahy do Makedonie. Při cestě tam musíme navštívit českou vesnici v rumunském Banátu. Při cestě zpět je zase nutné přejet trajektem z Řecka či Albánie do Itálie a projet jedno z měst, na výběr máme Neapol, Řím a Pisu. Limit je dvanáct dní, já mám za cíl zvládnout vše za sedm nebo osmí dní. Je jasné, že necestujeme nepřetržitě. Každý den máme nařízený odpočinek po dobu pěti hodin a také nepřetržitý odpočinek po dobu čtyřiadvaceti hodin v makedonském Ohridu, kam máme dorazit.

Co všechno hraje roli při sčítání výsledků po skončení závodu?
Bodování ovlivňuje samozřejmě rychlost a také zaslané DMSky, které pomáhají potřebným prostřednictvím Konta Bariéry. Lidé nás mohou sledovat na webových stránkách a závod startuje 16. června z pražské Letné. Ve výsledném pořadí hraje také roli případný čin fair play a splnění pěti úkolů.

Co si pod soutěžními úkoly máme představit?
Dva nebo tři úkoly jsou vždy stejné a ostatní nové. Vzhledem k tomu, že letos jde o pátý ročník závodu, již máme nějakou představu o tom, co nás může potkat. Mám na mysli třeba dojení krávy nebo kozy, stopnutí povozu taženého koňmi, ochutnat místní pivo nebo víno a něco se o místním nápoji také dozvědět. Soutěžící vaří také národní jídlo přímo v kuchyni místní restaurace nebo pořizují fotku z šestipatrové budovy. Vše je nutné vyfotit a zdokumentovat.

Co pro vás bylo obtížné?
Kupodivu bylo velmi těžké vykoupat se s Chorvaty v moři. Na pláži byla spousta turistů, ale najít „domorodce“ bylo obtížné.

Jak je zajištěná bezpečnost při závodě?
Každou soutěžní dvojici budou pořadatelé sledovat prostřednictvím GPS lokátorů. Je to jednak kvůli dodržení stanovené trasy, ale také kvůli případným nenadálým událostem či komplikacím. Každý z nás bude on-line a kromě pořadatelů nás mohou sledovat i naši příznivci, my budeme posádka číslo osm. A každý z nás musí dát dva nebo tři příspěvky za den.

Je vůbec možné se na takový závod připravit?
Důležité je, aby účastník minimálně dva dny předem odpočíval. Je to fyzicky i psychicky náročná záležitost a moc toho nenaspíme. Některé týmy i závod v polovině vzdají prostě proto, že je toho na ně moc. Pak jsou ještě praktické věci. Je třeba si připravit cedule se zkratkami či nápisy, kam se chceme dostat. A mít lepenku či čtvrtky a fixy s sebou. Zásadní je světlé oblečení a nezakrývat si obličej, mít batoh na zádech, ne na zemi, aby se řidiči nemuseli bát, že jim zašpiníme auto. Zásadní je také psychologie a vcítění se do toho, proč vlastně stopaře řidič bere. Někdo stopoval v mládí a dobré skutky vrací, jiný jede dlouho, je unavený a chce si popovídat a slyšet vtipné historky. Další se třeba chlubí autem. Lidi musíme odhadnout během pár minut.

O Mistrovství ČR v autostopu
∙Zakladatel závodu je propagátor autostopu Pavel Zika. Myšlenka uspořádat mistrovství vznikla k uctění památky cestovatele a autora knihy Autostopem kolem světa Jiřího Svobody.

∙Podmínkou je, aby při závodě členové posádek za dopravu nezaplatili a použít k přepravě mohou jakýkoli dopravní prostředek. Závodí dvanáct posádek, které vzejdou z kvalifikačního závodu, který je každý rok stejný a vede trasou Praha – Hradec Králové – Brno – České Budějovice – Praha. V hlavním závodě po Evropě. Zdolávají pět tisíc kilometrů.