Již druhé volební období zastává post prvního muže Vítonic osmatřicetiletý nestraník a místní rodák Josef Střecha. Absolvoval střední zemědělskou školu v Ivančicích a po dvanáct let se živil jako skladník a prodavač v autoprodejně. Nejdůležitější jsou pro něj jeho dvě děti a manželka. Snaží se, aby v obci vždy vše fungovalo tak, jak má.

Kde se zrodila myšlenka, že vstoupíte do politiky?
Mě by to nenapadlo ani ve snu. Jenže před pěti lety za mnou přišel kamarád, který byl v zastupitelstvu. Oslovil mě, zda bych nechtěl kandidovat na post starosty.

Jaká byla vaše první reakce?
Nebyla žádná (smích). Byl jsem z toho tak zaskočený, že jsem nebyl schopen odpovědět. Řekl jsem mu, že si to rozmyslím. Asi po týdnu nebo čtrnácti dnech jsme se domluvili, že to zkusím. Kandidoval jsem a byl zvolen.

Od roku 2006 zastáváte tuto pozici. Co jste dělal předtím?
Vystudoval jsem střední zemědělskou školu. Samozřejmě jako skoro každý mladý člověk jsem prošel několika brigádami. Nakonec jsem se uchytil jako skladník a prodavač v jedné ze znojemských autoprodejen. Tam jsem vydržel dvanáct let. Následovalo starostování.

Když jste přebíral úřad po předešlém starostovi, bylo vše v pořádku?
Záhy po převzetí úřadu jsme zjistili, že nám paní účetní zpronevěřila kolem půl milionu korun. Takže hned v počátku mého úřadování se vyskytl tento nepříjemný problém. Byl jsem z toho překvapen a vůbec jsem to nečekal. Samozřejmě, že účetní jsme hned vyměnili a dále se vše řešilo soudní cestou.

Jak vám v začátcích pomáhali a dnes pomáhají kolegové ze zastupitelstva?
V zastupitelích jsem podporu měl. Určitě byly věci, které jsem musel řešit a dělat sám, ale můžu říct, že opora tam byla. V prvních čtyřech letech jsme v zastupitelstvu vydrželi všichni. Po nových volbách je zastupitelstvo obnovené a místo pěti je nás sedm. Podpora od nových zastupitelů už není taková jako dříve, ale s momentální situací na úřadě jsem spokojený.

Co se vám po dobu vašeho působení v čele obce podařilo vybudovat?
Určitě musím zmínit vybudování bezdrátového obecního rozhlasu, zrekonstruovali jsme veřejné osvětlení i taneční plochu u kulturního domu. Momentálně dokončujeme opravu klubovny pro mladé hasiče. V rámci kulturních akcí bylo mým snem opět obnovit masopust, což se povedlo. Další významnou událostí, která se nám během pěti let podařila, je den otevřených sklepů. Dále setkávání důchodců a ještě jsme zavedli vítání občánků. Na památku daruje obec dětem zlaté řetízky s přívěskem čápa.

Co plánujete do budoucna?
V první řadě kanalizaci. Jedna žádost o dotaci nám nevyšla. Pokračujeme ale dál a snažíme se projekt zrealizovat v co nejbližší době. To je asi naše největší stěžejní akce. Další na řadě je oprava střechy na kulturním domě. Jinak nás trápí, že na hlavním tahu nemáme přechod pro chodce. Děti tam chodí na autobus, takže chceme hlavně zvýšit bezpečnost.

Baví vás práce starosty? Kolik vám starostování zabere času?
Na čas se nedá hledět. Protože tato práce nefunguje tak, že v pět hodin zabouchnete dveře od úřadu, jdete domů a máte klid. Nedá se říct, že by pracovní doba byla od do. Člověk neustále řeší věci od pobíhání psů po vsi až po problémy vážnějšího charakteru. Snažím se práci oddělovat od soukromého života, ale jde to velice těžko. Neschovám se ani doma. Práce starosty a vůbec pro obec mě ale baví. Nemohu si stěžovat.

Budete v dalším volebním období znovu kandidovat?
Nemohu teď říct, co bude za tři roky, ale myslím si, že do toho půjdu znovu. Nastavil jsem si nějaké cíle, které ještě nemám splněné a rád bych vše dotáhl do konce. Byl bych také velice rád, kdyby si v dalších volbách vybírali občané starostu přímo.

Zbývá vám po práci kromě času pro rodinu také chvilka pro sebe?
Určitě se vždycky nějaká chvilka najde. Především se věnuji dětem. Mám sedmiletou dceru a čtyřletého syna, takže se snažím dávat jim maximum. V poslední době zkouším vinaření. To je momentálně můj největší koníček. Na dvoře mám kousíček místa s vinnou révou. O vinohrad se starám a zkouším i výrobu. Když mám chvilku, tak utíkám tam. První vzorek bude příští rok Rulandské bílé.

Na co jste v obci pyšný?
Určitě na spolek dobrovolných hasičů. Výsledky mají vynikající, jsou velice šikovní a dělají nám radost. Pyšný jsem i na kulturní akce, které v obci máme, hlavně na naši tradiční pouť. Hrdý jsem i na podporu, kterou nacházím ve spoluobčanech, kteří jsou ochotni při všem pomáhat. Jsem pyšný na všechny v obci, kteří drží při sobě a jsou si nápomocni.