„O činnosti ADRY jsem se dozvěděl od kamarádky, která byla na Ukrajině už vloni. Zaujalo mě její vyprávění, a tak jsem se přihlásil. Pouze jsem vyplnil dotazník, ve kterém jsem popsal své zájmy a zkušenosti s dětmi,“ vypráví Novák.

Úkolem dobrovolníků bylo zpestřit dětem v sirotčinci letní prázdniny. „Já jsem měl na starosti sportovní a pohybové hry. Hráli jsme například fotbal, tenis. Některé děti byly tak šikovné, že se při jiných činnostech naučily zpívat písničky v češtině,“ říká student.

Domov pro sirotky v Mukačevu je jediný na celé Zakarpatské Ukrajině. „Překvapilo mě, jak jsou zde děti k sobě strašně tvrdé. Všiml jsem si, že jim chybí něha, cit a láska,“ smutně popisuje. Jsou to děti bez rodičů, převážně z rodin alkoholiků, narkomanů, nemocných, finančně nezabezpečených.
„Viděl jsem, jak se perou a to opravdu hodně tvrdě. Bez varování dostala osmiletá dívka pěstí do obličeje, až se jí spustila krev z nosu,“ vzpomíná.
Podle Nováka byl taky problém v tom, že vůbec neuměly poslouchat.

„Chtěl jsem je například rozdělit do dvou sportovních týmů. Vůbec se nezklidnily a pobíhaly pořád sem a tam. Ale velkou autoritu měl mezi nimi fotbalista, kterého na slovo poslechly. Stoupl si, křiknul a byl klid,“ dodává.

Nováka taky překvapila skutečnost, že na Ukrajině kouří i malé děti. „Některé dárky, které jsme jim přivezli, hned vyměnily za cigarety,“ říká. Jednou si vykládal s mužem, který chtěl peníze na mléko pro malou dceru.

„Jenže jsem věděl, že když mu je dám, půjde si hned koupit alkohol. Řekl jsem mu, že mléko koupím raději sám. Už potom za mnou vůbec nepřišel,“ vzpomíná Novák.

Děti v sirotčinci nejsou zvyklí na to, že se jim někdo tak hodně a intenzívně věnuje. „Byli potom vděční za každou chvilku, za pohlazení či popovídání. Odjížděl jsem od nich se slzami v očích,“ popisuje.

Podle něj bylo hodně těžké si udržet pozornost dětí. „Například u pletení korálků, sportu, vydržely třeba jen pět minut a pak odcházely pryč. Ne vždycky se mi je podařilo přemluvit, abychom fotbalový zápas dohráli do konce. Prostě jsme museli skončit, protože je to nebavilo,“ vzpomíná

Dodal, že na Ukrajině se děti rády o všechno podělí a nejsou sobecké. „Určitě bych chtěl jet na Ukrajinu i na delší čas. Dva týdny je totiž krátká doba. Jsem hodně zvědavý, jestli si na mě za ten rok vzpomenou,“ dodává student.