V Nemocnici Znojmo se střídá s ostatními zdravotníky na stanovišti, kterému se říká triage. „Třídíme pacienty před vstupem do nemocnice podle naměřené tělesné teploty a případných symptomů jako je třeba kašel, dušnost, únava, slabost, zimnice a podobně. Kontrolujeme úplně všechny. Teplotu přeměřujeme i zaměstnancům. Pokud se nám něco nezdá, konzultujeme veškeré postupy s centrálním příjmem a infekčním oddělením, kde je personál neustále na telefonu,“ přibližuje studentka.

Někteří lidé přicházejí přímo s kašlem, dušností a horečkou. „Takoví mají většinou už v ruce žádanku na vyšetření na infekčním oddělení. Jindy zjistíme zvýšenou teplotu a třeba kašel náhodně, kdy pacient přichází úplně kvůli něčemu jinému. Hlavním cílem na tomto stanovišti je tedy roztřídění pacientů na neinfekční a potenciálně infekční. Přeměřujeme samozřejmě i pacienty, které přiveze sanitka. Jsou pouze dvě cesty, kudy se pacient může dostat do nemocnice. Buď ho pošleme po zelené, čisté zóně, nebo po červené, potenciálně infekční. Někteří z nás dobrovolníků pomáhají i jako sanitáři na Infekčním oddělení,“ naznačuje budoucí lékařka.

Jak upozorňuje, dobrovolníků z řad studentů je kolem ní více. „Společně se mnou do nemocnice dochází více mediků z několika univerzit, a proto se mezi sebou na směnách střídáme pořád dokola.

Janečková pracuje ve dvanáctihodinových směnách. „Vše je přizpůsobeno naší časové dostupnosti a možnostem. Někdo chodí dvakrát týdně, někdo čtyřikrát. Já měla zatím naplánované na každý týden čtyři směny. Z toho dvě noční a dvě denní,“ říká mladá žena.

Svoji práci v první linii bere maximálně zodpovědně. „Samozřejmě se snažím dodržovat všechny hygienické postupy, abych minimalizovala riziko nakažení. Většinou to během dne nějak nevnímám, že jsem v kontaktu s tolika lidmi. Ten pocit se však mění, když posíláme pacienta po červené zóně jako potenciálně infekčního. V tu chvíli mi prolítne hlavou mírná obava, co když?“ přemítá.

A jestli má strach z nakažení? „Lhala bych, kdybych řekla, že ne,“ svěřuje se.

Pandemii Covid-19 intenzivně studuje. „Na úplném začátku celé této Covid-19 situace jsem pořád doufala, že se všechno nějak vyřeší a odejde to tak rychle, jak to přišlo. Jsem věčný optimista. Bohužel je problém poněkud vážnější. Celá situace je bezprecedentní, je potřeba si v takových chvílích zachovat chladnou hlavu. Snažím se každý týden zjišťovat nově dostupné informace o světové pandemii a hlavně o situaci u nás. Je jasné, že to bude běh na delší trať a nikdo pořádně neví, co přesně ještě čekat. Jsou to všechno jen odhady a propočty,“ myslí si Janečková.

Vládní opatření vnímá jako striktní, ale nutná. „Ráda chodím mezi lidi, cvičit, do kavárny, plavat nebo jen tak posedět večer s kamarády. To už několik týdnů není možné, ale není to nic, co bych z pohledu studentky nějak nezvládala. Jsou to všechno věci, které k životu právě teď nepotřebuji a zatím se s tím psychicky vypořádávám dobře. Samozřejmě bych mluvila určitě jinak, kdybych musela vydělávat a živit celou rodinu a přišla bych o práci. Odpovídám tedy pouze z pohledu třiadvacetileté studentky, která se nestará o žádného dalšího člena domácnosti a do práce chodí pouze dobrovolně,“ povídá studentka medicíny.

Svoji lékařskou specializaci teprve zvažuje. „Postupně vyřazuji obory, které si mě zatím moc nezískaly. Hodně mě zajímá obor gynekologie a porodnictví nebo onkologie,“ naznačuje Janečková.