Zástupci městyse převzali v těchto dnech ocenění za Svatováclavské hody, které se tak staly třináctým obyčejem na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Přiřadily se tak do prestižní společnosti, kam patří Jízda králů na Slovácku, Slovácký verbuňk, Zavádka na Hanáckém Slovácku nebo Zlatá sobota v Žarošicích.
play_fill
Slavnostní akce se konala v zámeckém parku v Miloticích na Hodonínsku. „Ocenění vedle hodů získaly také kroje moravskokrumlovské varianty. Stárkovský pár si všichni fotili, ženy z Kyjovského Dolňácka obdivovaly ladnost a eleganci dívčího kroje a vůbec byli všichni skvělí. To jen dovršilo, když si vystupující z mužských pěveckých souborů spontánně zdobili své klobouky vémyslickými rozmarýny. Moravskokrumlovsko a Kyjovské Dolňácko stály vedle sebe ve svém,“ popsal slavnostní okamžik etnograf Jihomoravského muzea ve Znojmě Jiří Mačuda.
Zařazení hodů mezi obyčeje na prestižním seznamu vyzdvihl i krajský náměstek pro kulturu František Lukl. „Tento krok nejenže potvrzuje jedinečnost a význam vémyslických hodů, ale také zdůrazňuje jejich roli v uchovávání kulturního dědictví moravskokrumlovského regionu,“ vysvětlil Lukl.
Pro představitele Vémyslic je zápis hodů na prestižní seznam velkou událostí. „Hody jsou nyní v krajském seznamu, dekret jsme už dostali a jsme za to opravdu rádi. Usilujeme i o zápis v celorepublikovém seznamu, a to by byla teprve velká věc. Podle toho, jak nás komise hodnotila, šance určitě máme,“ zmínil starosta Vémyslic Čestmír Maša.
Svatováclavské hody ve Vémyslicích se vyznačují několika unikátními obyčejovými rysy, které je odlišují od hodů v okolních. Hody mají čtyři stárkovské páry, což je dnes na Moravskokrumlovsku jedinečné. Za zmínku stojí i specifická stavební konstrukce neboli „stan“, která poskytuje přístřeší pro zavádění a tanec. Staví ji chlapi a chasa společně a májou. Unikátní je také regionální varianta kroje, zejména jeho dívčí podoba, která je jediným pokračováním moravskokrumlovské varianty. Specifikem je také tanec při zavádění nazývaný „drndavá“.
close
info
Zdroj: se souhlasem Městyse Vémyslice
zoom_in
Fotografie z loňských hodů ve Vémyslicích.
Svatováclavské hody ve Vémyslicích se staly součástí seznamu, který vznikl v roce 2013. Připojují se tak k dalším unikátním projevům lidové kultury, jako jsou tanec Slovácký verbuňk, Jízda králů na Slovácku a Technologie výroby modrotisku. „Zápis Svatováclavských hodů ve Vémyslicích do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury je pro nás důležitým krokem k zachování a propagaci jedinečných kulturních tradic naší oblasti. Tyto hody jsou živým důkazem toho, že i dnes mohou staré obyčeje a zvyky nacházet své místo v moderní společnosti,“ dodal Lukl.
play_fill
Vémyslice se pyšnily dlouhou dobu tím, že byly jedinou obcí na Znojemsku, kde zůstaly zachované původní kroje. Národopisec Mačuda dodal, že drží palce všem obcím, které se pustily do obnovy obyčejů, krojů a všeho ostatního, co k tomu patří. „A chce se mi věřit, že tohle je jen začátek konce přehlížení lidové kultury našeho kraje nejen okolím, ale i zevnitř,“ poukázal Mačuda a narážel na zapůjčování krojů na hody či posvícení, které se tak v nepůvodním prostředí stávají kostýmem. Některé obce nebo spolky se na druhou stranu o obnovu původních krojů snaží.
Z historie krojů ve Vémyslicích
Ve Vémyslicích na Moravskokrumlovsku má hodové oblečení stárků tradici sahající až do poloviny osmnáctého století. V modrých dlouhých soukenných kabátech s knoflíky se znakem městečka, v černých kalhotách a s širokými, těžkými plstěnými klobouky černé barvy na hlavách chodili podle tradice před rokem 1750 vémysličtí muži do ženského kláštera Porta Coeli v Tišnově na každoroční hlídku u Božího hrobu, která jim zůstala jako obecní povinnost na památku osvobození od roboty.
close
info
Zdroj: se souhlasem Městyse Vémyslice
zoom_in
Fotografie z loňských hodů ve Vémyslicích.
Sváteční oděv však až do roku 1951 oblékali také členové obecního zastupitelstva, kteří při svátku Vzkříšení Páně a o Božím těle nosili baldachýn. Stejný kroj dodnes oblékají rovněž stárci odpoledne o hodech, které se obvykle slaví o první neděli po svatém Václavu a trvají tři dny. Jen jejich širák navíc zdobí červenobílé pentle s rozmarýnem a k slavnostnímu zavádění si navlékají i bílé rukavice s motýlkem téže barvy. Do místního kroje se strojí také čtyři stárky, které však svůj oděv postupem času stále více přizpůsobovaly městskému.
Děvčata nosí tmavé sukně, zástěry, bílé košilky s baňatými rukávy a na prsou křížem přeložené černé, modré nebo fialové brokátové šátky kladené přes živůtek, na nohou černé punčochy a střevíce. Každá drží v ruce rozmarýnový prut a na hlavu si nasadí důležitý odznak stárky, zelený věneček s bílými květy. Takovýto věneček byl viditelným znakem dívčí počestnosti.
Zdroj: Jiří Mačuda, Tradiční lidový oděv na Znojemsku
