Jak jste prožili svoje taneční kurzy? Napište svoje vzpomínky do diskuze pod článkem

Po deseti až dvanácti lekcích a několika prodloužených by měli zvládat společenské tance i slušné chování ve společnosti.

Studenti, kteří se do prvních tanečních teprve chystají, jsou z nové role většinou rozpačití. „Nemám ráda šaty a podpatky, takže se mi do toho vůbec nechce. Navíc se bojím, že mě budou bolet nohy a že sebou někde praštím,“ zlobí se Šárka Červeňáková z Brna.

První oblek

Kvůli nákupům společenského oblečení zažívají perné chvíle i rodiče studentů. „Doteď si syn vystačil jen se sakem, takže jsme kvůli tanečním absolvovali výběr nového obleku. Snad s ním za pár let zdárně odmaturuje,“ doufá Kateřina Gellnerová.

Z těch, kteří mají své první taneční lekce za sebou, už tréma pomalu opadá. „Prvně jsem se bál, ale nakonec se mi hodina moc líbila. Utíkat místo tanečních do hospody proto asi nebudu,“ směje se David Kollár z Brna.

Taneční jsou dlouhá léta neodmyslitelnou součástí druhého ročníku studia. Hlavně pro gymnazisty, kterým taneční školy chodí nabízet své kurzy často přímo do vyučování. „Zájem mezi žáky je veliký, z jedné třídy se nepřihlásí třeba jen jeden nebo dva lidé,“ informoval zástupce ředitele brněnského Gymnázia Křenová Vladimír Špaček.

Menší zájem mají studenti odborných škol a ještě horší je situace mezi učni. „Tam stačí, aby se o tanečních znechuceně vyjádřil kápo třídy, a nepřihlásí se nikdo,“ povzdychla si zakladatelka brněnské taneční školy Dynamic Evica Šedová.

Za nezájmem učňů podle tanečních mistrů možná stojí i náklady na kurzovné a společenské oblečení. Za lekce totiž rodiče mladých tanečníků na jižní Moravě zaplatí od sedmi set do tisíce korun, v Brně si musí připravit dokonce čtrnáct až osmnáct set korun. „Nemyslím si však, že jsou ceny přehnaně vysoké. Obleky navíc chlapci využijí u maturity, dívka šaty zase na plese, takže trošku větší investice se vyplatí,“ upozornila vedoucí Taneční školy H+L Vyškov Hana Sedláková.

Lidé z jihomoravských tanečních škol se shodují na tom, že větší zájem o kurzy mají dívky. „Těm, které se nehlásí ve větší skupině, proto doporučujeme, aby si s sebou přivedly i partnera,“ uvedla Jana Procházková z kyjovského Domu kultury.

Mnohé školy se snaží nedostatek chlapců vyřešit tím, že jim nabízí nižší kurzovné. Například v Hustopečích na Břeclavsku platí chlapci šest set padesát korun, což je o sto korun méně než dívky. Do brněnské taneční školy Dynamic se zase mohou chlapci přihlásit i nyní, ačkoliv kurzy už začaly.
Moderní zumba

Taneční školy lákají zájemce i tím, že kromě obvyklých tanců zařazují do výuky i moderní prvky. Rytmy polky, jivu, waltzu či valčíku tak příležitostně střídá třeba samba. Žáci některých tanečních škol mohou navštívit třeba i hodiny street dance nebo zumby. „Rozhodně se moderním věcem nebráníme,“ potvrdila Mária Nešpůrková, která má na starosti kurzy v Hodoníně.

Kromě tance, který je základem všech lekcí, se navíc studenti učí i slušnému chování. „Bylo by naivní myslet si, že se mladí lidé najednou odnaučí říkat vole a ze dne na den se promění v dámy a gentlemany. Ale dostanou alespoň základy slušného chování, na které si později určitě vzpomenou,“ zhodnotila Šedová z taneční školy Dynamic.

ZUZANA TAUŠOVÁ A ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI

Dlouholetá lektorka kurzů Vlasta Buryanová z taneční školy Starlet říká:Na plesech nestačí šlapat zelí

Brno /ROZHOVOR/ – Brněnská taneční škola Starlet má za sebou více než čtyřicetiletou historii . Jejími kurzy prošly tisíce žáků z Brna i okolí. Mnozí z nich se učili tančit pod vedením Vlasty Buryanové, která ve škole působí už od jejího založení. „Tanec získává stále větší společenskou prestiž, proto se mladým lidem určitě vyplatí, když umějí tančit,“ říká Buryanová.

Mají středoškoláci o kurzy zájem?
Záleží na tom, jakou školu navštěvují. Gymnazisté chodí do tanečních skoro všichni, na průmyslovkách je zájem o poznání nižší. Nejhorší je to s učni, kteří nechodí skoro vůbec. A přitom je to škoda, protože i jim by se taneční a společenská výchova hodila. Každý rok máme navíc v kurzech více dívek než chlapců. I když musím říct, že letos je to poprvé skoro vyrovnané.

Nabízíte lekce i pro mimobrněnské studenty. Liší se atmosféra v jejich kurzech?
Taneční například v Tišnově jsou trochu jiný zážitek než v Brně. Pro tamní studenty jsou mnohem větší událostí. Asi i proto, že mají méně možností společenského vyžití, takže si tanečních váží.

Pořádáte také kurzy pro dospělé. Jak staří lidé se do nich hlásí?
Jsou to lidé od pětadvaceti do třiceti, druhá vlna zájmu pak přichází mezi čtyřicetiletými či padesátiletými. Ti obvykle přijdou ve chvíli, kdy jim děti odejdou z domu a oni mají opět čas na své koníčky.

A co je k vám obvykle přivede?
Řekla bych, že je to nejčastěji společenská potřeba. Tanec je totiž v poslední době populárnější než dříve, snad i díky soutěžím jako Star Dance, a na plesech už přestává stačit jen tak šlapat zelí. Do tanečních tedy dospělí lidé často chodí proto, aby se naučili, co v mládí zameškali, nebo aby si osvěžili to, co už zapomněli.

ZUZANA TAUŠOVÁ
Na první partnerku člověk nikdy nezapomene

Brno /REPORTÁŽ/ – Tři naparáděné slečny nakukují do oken Stadionu v brněnské Kounicově ulici. Jsme tu vůbec správě? ptají se sebe navzájem. Vidí totiž jen trénink malých karatistů. „Že jsme se radši nedaly na karate než na taneční,“ směje se jedna z nich. Kamarádka přitakává. „Aspoň by se mi tak nevyzouvaly ty hrozné boty,“ povzdechne si.

Ano, taneční. Uvnitř Stadionu se to slečnami v šatech a mladíky v oblecích jen hemží. Vládne tu nervózní, ale zároveň natěšená atmosféra. A taky pěkný chaos.

Pánové se snaží být nad věcí. Leckterý se kochá pohledem na slečny v šatech. Ty se chichotají, pobíhají sem tam a povídají si. „Já zírám,“ vydechne drobná tmavovláska při pohledu do zrcadla. Jako by se nemohla poznat. A pro jistotu si po vzoru ostatních ještě upravuje vlasy.

Je vidět, že ne všechny dívky jsou zvyklé na střevíce. Okatá studentka na jehlových podpatcích má s sebou v tašce i náhradní, pohodlnější boty.
A je to tady, studenti se začínají přesouvat do sálu. Slova se ujímá lektorka Vlasta Buryanová. Na všechny se usmívá a seznamuje je se základy společenského chování. „Pán žádá dámu o tanec otázkou Smím prosit? Ona souhlasí, i když se jí víc líbí jeho soused,“ uklidňuje kluky.
Všichni si to vzápětí vyzkoušejí. Slečny sedí a dychtivě čekají, kdo přijde právě pro ně. Kluci na tom nejsou o moc lépe. „Zdá se mi, že slyším umíráček,“ utírá si pot z čela vytáhlý mladík. Jiní si nervózně popotahují kravaty nebo se kontrolují v zrcadle.

Korzující páry nevypadají příliš uvolněně, ale po chvíli už se to lepší. „Dámu vedle vás si budete do smrti pamatovat. Bude první, které pošlapete nohy. Příště si navzájem vyměníte drobné pozornosti,“ vysvětluje Buryanová.

Prvním tancem je waltz. Nejdříve studenti vypadají, jako by šlapali zelí, některým se trošku pletou nohy, ale po chvilce se vše spraví. „Vy jste buď všichni chodili do předtanečních, nebo jste extrémně šikovní,“ chválí účastníky kurzu Burianová. Když základ zvládnou samostatně, přichází na řadu tanec v páru. V některých vede místo pána slečna, jiní zírají hlavně pod nohy. Kroky ale pochopí rychle všichni.

A je tady první pánská volenka. Několik mladíků zapomene na způsoby a k vybraným slečnám se rozběhne. Jiní ležérně kráčí. Po pomalém waltzu je čeká jive.Mnohá slečna bude mít opravdu pošlapané nohy, v rychlejším rytmu se pohyb koordinuje hůř. Ovšem stejně se zdá, že žáci mají talent. A že je tancování baví.

O přestávce to v sále bzučí jako v úlu. Všichni se dělí o své první dojmy. „Je to těžší, než jsem čekal,“ přiznává jeden z tanečníků. Ještě neví, že může být i hůř.Druhou polovinu lekce odstartuje dámská volenka. „Ondro, prosím,“ dělá oči na vybraného kluka dívka s lokýnkami.
Začala polka a s ní i chaos. Někteří studenti se nenechají omezovat rytmem ani kroky.

Pak už jen závěrečné opakování nově naučených věcí a dnešní lekce končí. Jenže co to? Romantický waltz nedohrál. Hudba najednou umlkla a všude kolem je tma. Vyletěly pojistky. Na první hodinu asi žáci hned tak nezapomenou.

MARIE MÁLKOVÁ