Po panelce, jak místní říkají hlavní spojnici v kempu, jede velmi pomalu černá dodávka. Na autě jsou velké nápisy Mirai. „Kdo to je Mirai?“ ptá se asi desetiletá dívenka kamarádky. Ta jen kroutí hlavou.

Auto pomalu přijíždí zezadu k hlavnímu pódiu. Na něm už nějaký čas řádí muzikanti z kapely Nebe. „Nechcete raději nějakou rychlejší?“ zní z aparatury hlas zpěváka kapely Petra Harazina.

„Anooo!“ huláká dav před pódiem. Asi stovka lidí stojí přímo u pódia, další stovky lidí sedí na přímém slunci v mírném svahu nad pódiem. Zní další skladba.

Lidé se průběžně zvedají a odcházení se zchladit k některému z početných stánků s občerstvením, zmrzlinou a jídlem na panecle. „Hele, pojďme se napřed vykoupat a pak si koupíme něco k pití,“ láká mladý muž přítelkyni a už ji táhne za ruku do vody. V ní plavou nebo se jen tak plácají další stovky lidí. Kemp i okolí je plný lidí.

Kousek vedle hlavního pódia je menší, kde žonglér baví nejmenší návštěvníky festivalu. „A chcete vidět žonglování se dvěma míčky? Se čtyřmi? Se šesti?“ chce od dětí odpověď a dočkává se. Vzduchem létají barevné míčky, děti se baví.

Po vodě plují plachetnice, u plovoucí restaurace se mladí lidé baví při pokusu přeběhnout několik surfů seřazených za sebou. Většina z nich v polovině padá do vody a mají z toho evidentní radost. „Bezva voda. Ani jsem nečekala, že to doběhnu až na konec,“ směje se blondýnka na kamarádky.

Na pódiu má zvukovou zkoušku kapela Mirai. Opona, za kterou muzikanti testují, zda mají správný zvuk a dobře se slyší, náhle mizí. Frontmen a zpěvák kapely Mirai Navrátil zdraví davy pod pódiem. „Ahoj, tak tohle je pravý Chorvatsko na vranovský přehradě, že?“ hlásí do mikrofonu a dav je zdraví.

„Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic, že slovo nejde – neexistuje, slovo nejde neexistuje,“ zpívá Mirai a dav diváků s sním.

Lidé se baví, tančí, popíjejí chlazené nápoje. Přehrady fest, festival, který poprvé zažila i vranovská přehrada, skvěle baví.