Tvůrci z ústavu totality čerpali nejen z doložené historie na Moravskokrumlovsku, pomyslnou pokladnici vzpomínek jim otevřeli i pamětníci. „Máme s nimi nahrané hodiny povídání a nechali nás nahlédnout do soukromých sbírek. Josef Brauner, Ivan Chvátal, Rudolf Kinský, Martin Kuča, Josef Kudláček a Magdalena Vránková,“ ocenil spolupráci pamětníků Jan Šícha z ústavu totality, jenž se na tvorbě expozice podílí.
Moravský Krumlov pocítil koncem druhé světové války ničivou sílu zbraní zcela zásadně. „Z více než poloviny byl zničen sovětským bombardováním, velitel německé posádky nechal zastřelit dva mladé vojáky, kteří chtěli dezertovat a šest týdnů po válce bylo v zámeckém parku postříleno a zakopáno jedenáct náhodně vybraných místních Němců. Jsou to tři akty nesmyslného násilí, které se staly ve dvacátém století,“ pozval k návštěvě výstavy Šícha.
S modelem "hakla" museli tvůrci překonat čtyři metry hlubokou vlčí jámu přes niž museli postavit lešení. „Obrněný transportér jako dětská prolézačka je trochu emocionální past. Lezete po trubkách, točíte volantem, vedle sebe máte fotografie bombardovaného města. Najednou vám dojde, že toto je setkání s dvacátým stoletím, a že byste tam zpátky nechtěli,“ popsala Blanka Mouralová z ústavu totality. Atrakci uvítají především děti ale vyzkoušet si ji mohou i dospělí.
Velmi silný příběh provází i autora díla. Je jím původním povoláním svářeč a dnes už bývalý voják jedenatřicetiletý Vitalij z Ukrajiny. Přežil výbuch miny, kvůli trvalým zdravotním následkům se ale do bojů o svou vlast už vrátit nemůže. Proto s ženou a dětmi uprchl do Česka. „Snažil jsem se kluky krýt, bránil jsem se střelbou, a v tu chvíli jsem sám vyletěl do vzduchu. Pak už si jen pamatuji jak jsem v sanitce. Stříleli na ni a pak už vrtulník. Dněpropetrovsk, nemocnice. Ztráta sluchu, velice silný otřes mozku. Ležel jsem v kómatu,“ vzpomíná na boje na Ukrajině před osmi lety.
Válka na něm zanechala stopy, všechny hodnoty se pro něho změnily. „Svět před válkou, všechno, bylo takové lehké, veselé, ale po válce už je to úplně jiné. Na všechny věci už se díváš úplně jinak. Asi jsem starý, v hlavě jsem po válce starý. Někdy se mi ani nechce radovat,“ líčí jedenatřicetiletý Vitalij.
Celý jeho příběh si můžete přečíst na www.rovnost.cz
