„Lidé nad padesát patří spolu s uchazeči do pětadvaceti let a zdravotně postiženými už podle zákona k ohroženým skupinám, jimž proto při zprostředkování zaměstnání věnujeme zvláštní pozornost,“ uvedl ředitel znojemského úřadu práce Emil Čopf.

Padesátníky se úřad snaží prosazovat například do veřejně prospěšných prací. „Obcím, které místa zřizují, dáváme do podmínek, aby zaměstnávaly, pokud možno, co nejvíce právě těchto uchazečů,“ potvrdil ředitel.

Ke konci dubna získalo v obcích po celém regionu sezonní zaměstnání, například při úklidu veřejných prostranství, údržbě zeleně a drobných opravách, čtyři sta dvacet lidí.

„Tato místa jsou rozložena po celém regionu, proto se nám aspoň tímto způsobem daří pomáhat nejnaléhavějším případům. Další možností pak jsou i dotace zaměstnavatelům, případně rekvalifikace některých uchazečů,“ doplnil ředitel.

Mají zkušenosti

Přesto zůstávají lidé po padesátce skupinou, která hledá na trhu práce uplatnění dosti obtížně. „Řada z nich je v evidenci dlouhodobě, někteří mají i zdravotní problémy. V poslední době se ale začíná situace mírně měnit k lepšímu. Zaměstnavatelé, zejména v terciérním sektoru, si začínají uvědomovat, že lidé po padesátce dokážou odvádět výbornou práci, zaměstnání si váží a mají zkušenosti,“ podotkl Čopf.

Svou roli ovšem nadále hraje postavení Znojemska jako regionu s vysokou nezaměstnaností a menším počtem příležitostí právě v oblastech obchodu a služeb.

„Platí to obecně. Pokud je nabídka volných míst velká, najdou si své místo snáz lidi ze všech skupin. Pokud je volných míst málo, hledají práci hůř.

Nejvíce to přirozeně dopadá na ohrožené skupiny,“ konstatoval Čopf.

Jak se dostat od oblíbeného povolání prodavačky přes dealerku instantních pokrmů a povolání pokojské na pracovní úřad, o tom by mohla vyprávět třiapadesátiletá Marie Tesařová. Její život by mohl psát nekonečný seriál s názvem Bez práce, ale zaměstnaná.

Tesařová nyní pracuje v cukrárně. „Jde o dohodu o práci. Zaměstnání na plný úvazek se mi nepodařilo získat,“ řekla žena.

Prodejnu, ve které dříve pracovala, zavřeli. Začala tedy dělat dealerku, poté se stala pokojskou v hotelu. Ten se ale proměnil v bytový dům. Tesařová se tedy ocitla na úřadu práce. Nevzdala se.

„Obešla jsem snad všechny podniky, ale marně. Svůj věk jsem pociťovala jako překážku. Když jsem měla tři malé děti, zaměstnavatelé neměli velký zájem. Když jsou děti velké a já dovedu svědomitě pracovat, nepřijmou mě,“ popsala útrapy se sháněním místa.

Ani nezavolali

Po pohovoru jí potenciální zaměstnavatelé vždy přislíbili, že se ozvou. Telefon ale nezazvonil, mailová schránka zela prázdnotou.

Žena ale pokračovala v boji. Kromě jiných zaměstnání docházela třeba do kantýny. „Tam jsem vydržela jen měsíc. Za den přišli tři lidé, já seděla a nic nedělala. Zbláznila bych se tam,“ míní Tesařová.

Vrhla se tedy do víru rekvalifikačních kurzů. Zažila tak premiéru v práci s počítačem. „Bylo to skvělé, měli jsme tam bezvadný kolektiv,“ byla z kurzu nadšena.

Práci jí nakonec přihrála náhoda. „Kamarádka mě vzala do cukrárny,“ sdělila. Tam zjistila, že potřebují na delší dobu náhradu za kolegyni. Zda však má práci natrvalo, je otázkou.

Bariéra pro lidi nad padesát? Blízká penze

Ztratit práci poté, co se věk přehoupne přes padesátku, může být problém. Zaměstnavatel, který se rozhoduje, jakého pracovníka přijme, mnohdy spíše sáhne po absolventovi školy než po člověku, který má za sebou bohatou pracovní kariéru.

„Zaměstnavatelé často hledají někoho na delší kariérní období, než které zbývá lidem, jež nemají dlouho do důchodu. Obávají se, že tyto lidi nákladně zaučí a oni odejdou do penze,“ vysvětluje ekonom Daniel Münich z institutu Cerge-Ei důvody, proč se spíše investuje do mladých pracovníků. Mladí lidé přitom mají naopak tu nevýhodu, že nemají vytvořenou představu, co vlastně práce v daném oboru znamená.

Bariéra pro vstup lidí nad padesát ale podle Münicha může být i psychologická.

„Pro tuto skupinu bývá více obtížné měnit pracovní návyky a způsob práce. Jakmile jsou například z jednoho zaměstnání propuštěni, hůře se jim vybírá a nechtějí vždy začínat něco nového,“ dodává.

S pokračujícím stárnutím populace lze ale očekávat růst právě této věkové skupiny. Podle Münicha přitom není potřeba zavádět speciální programy pro zaměstnávání lidí nad 50 let, ale odstranit diskriminující překážky, které tuto skupinu obyvatel znevýhodňují.

„Jsou například vysoké daňové odvody nebo omezení práce na dobu neurčitou u těchto lidí. To je absurdita, která vychází z politiky devadesátých let, z falešné představy, že čím dříve odejdou lidé do penze, tím více bude pracovních míst pro ty mladší,“ dodal Münich

Štěpán Plaček

Martin Moštěk, Daniel Smola