První křehké výhonky chřestu, jinak také šparglu, už vykukují ze země na poli v chráněné krajinné oblasti u řeky Dyje. Sklízet se musí denně. S nožíkem v ruce a hlubokém předklonu. „Denně vyroste zhruba o pět centimetrů, nesmí přerůst aby neztratil charakteristickou chuť a zachoval si křehkost,“ ukazuje pěstitelka Eva Bártová. Na důkaz rozlomí výhonek chřestu, ten jemně zapraská.

Další stovky výhonků putují z rukou zručných sběraček do košíků a pak do bedýnek. Náklad pak odveze její syn Vítězslav do takzvané chřestovny. „S tříděním a čištěním chřestu už nám tady pomáhá technika. Výhonky osprchuje vodou a nařeže na přesnou míru. Ta je nastavená na sedmadvacet centimetrů. Podle požadavků zákazníků je třídíme na silnější a tenčí výhonky a balíme do svazků,“ ukazuje Vítězslav Bárta.

Svazky drží pevně pohromadě úhledná páska s názvem výrobce. „Slouží hlavně jako ochrana proti pančování chřestu, aby si zákazníci byli jisti, že se jedná o pravý Hrabětický chřest. Najdou se totiž nepoctivci, kteří mezi značkový chřest míchají dovozový ze Španělska, ten má ale jinou kvalitu,“ vysvětluje Vítězslav.

Radniční věž ve Znojmě zahalí na více než rok lešení.
Na radniční věž vystoupají o víkendu naposledy. Na víc jak rok ji zavřou

Dřív lidé chřest pěstovali na jižní Moravě běžně doma. Dokud ho neoznačili představitelé totalitního režimu za pochoutku aristokratů. Teď jeho zapomenutou slávu vrací na mapu celé Moravy právě rodina Bártových. A dobývá s ním už i vyhlášené restaurace i v Praze.

Od pondělí 2. května si ho mohou zájemci koupit i na stánku na Zelném trhu v Brně. Pochutnávat si na specialitě však mohou jen necelé dva měsíce. Tak krátce totiž trvá sezona vhodná ke sběru.

Zájemci si mohou být ale jistí, že chřest z Hrabětic nekazí žádná chemie. „Je to dáno také tím, že chřest pěstujeme v chráněném přírodním území. Škůdce nám sbírají na poli konipasi, kvůli úporné housence tesaříka jsme v sousedství vysázeli kukuřici, aby ho odlákala. Jiné škůdce se snažíme odradit keři levandule, plevele likvidujeme ručně,“ potvrzuje Eva Bártová.

Letos jim se sklizní pomáhají také dvě ženy z Ukrajiny, ubytované v blízkém Hevlíně, kam uprchly před válkou. „Chtěli jsme jim takto pomoci a nabídli jim práci. Ženy jsou velmi pracovité a snaživé, stačilo jim říct jednou, co je třeba dělat a funguje to skvěle,“ pochvaluje si Vítězslav.

Protest proti válce dali najevo obyvatelé Znojma. Sochu rudoarmějce na Mariánském náměstí zahalili do barev Ukrajiny.
Ivan ve Znojmě bude stát dál: při hlasování našel víc zastánců

S balíčkem chřestu odchází i sestra Václava Hrůzy, která za ním přijela do Hrabětic na návštěvu z Prahy. „Vlastně to bude moje chřestová premiéra, je dobře, že mi přibalili Bártovi i brožurku s recepty,“ ukazuje žena na prověřené domácí recepty zkušené pěstitelky a kuchařky Evy Bártové. Ta je vypilovala před lety když vařila v Rakousku pro hraběnku Šternberkovou, provdanou za hraběte Hardegga.

Na Zelném trhu objevil chřest z Hrabětic už loni šéfkuchař zážitkové restaurace Vallmo v Praze Martin Makovička. „Hned mě okouzlil, je to jeden z nejlepších chřestů, který jsem kdy jedl. Je sladký, výrazný, souměrný. Už jsme se dohodli na dodávkách," svěřil se Deníku Rovnost.

Unikátní pochoutka proslavila kdysi Ivančice na Brněnsku, odkud putovala i na císařský dvůr ve Vídni. Tamní chřest byl podle historických pramenů ve světě dokonce slavnější než plzeňské pivo, pochutnávala si na něm císařovna Sissi. Nyní se tam tradice udržuje jen symbolicky a na proslulé Chřestové slavnosti organizátoři surovinu dováží. „Jezdívali jsme ještě za totality do Ivančic ke známým. Vybavuji si, jak měli doma velký hrnec přikrytý víkem, v němž pěstovali bílý chřest. To bylo v tehdejších rodinách celkem běžné," zavzpomínal Oldřich Potůček z brněnských Židenic.