Dvanáct matek, ale také jeden otec využívá v současnosti bezpečí a pohodlí nového Domova pro matky v tísni ve znojemské městské části Hradiště. O azyl v budově, která slouží téměř rok, je z řad rodičů s dětmi větší zájem, než kolik jich mohou pracovníci charity ubytovat. Třináct malých bytů je beznadějně zaplněno. Budovu staré školy, ve které matky dříve byly, stále používá Stacionář svatého Damiána pro tělesně a mentálně postižené děti.

„Za deset měsíců provozu nového domova jsme ubytovali už pětačtyřicet matek, jednoho tatínka a celkem osmdesát dětí,“ řekla vedoucí domova Blanka Mahdalová. Matky mají v nové budově více soukromí i společného prostoru. „Máme zde prostory pro volný čas, hernu pro děti i návštěvní místnost,“ dodala vedoucí. V domově nyní žije dokonce i jeden otec s dítětem, který se ocitl bez střechy nad hlavou. „Jeho dítě by se dostalo do dětského domova, proto jsme zvolili tuto variantu a výjimečně jsme je u nás ubytovali,“ přiblížila Mahdalová.

Domov má přísný řád, který musí ubytovaní dodržovat. „Lidé si mnohdy myslí, že maminky zde bydlí zadarmo a zahálí. Tak to ale není. Platí nájem, chodí do práce, vaří si ze svých nakoupených zásob. Jejich děti navštěvují školy i školky,“ popsala Mahdalová.

Přístřeší dočasného domova využívá třetí měsíc maminka se třemi dětmi. „Jsem ráda, že mám střechu nad hlavou. Nepoznala jsem stísněné prostory starého zařízení, ale myslím si, že vůbec nezáleží na tom, kolik místa máme k dispozici. Je to hlavně o lidech. I kdyby byly prostory menší, vůbec by to nevadilo,“ řekla Jana Harvanová.

V domově jsou klientky, které se brzy opět postaví na vlastní nohy. Jsou zde i takové, které žily už ve více azylových domech. „Každou žádost, kterou přijmeme, řešíme za spolupráce s ostatními domovy. Nikdy matku nenecháme na ulici, proto jsme tu čtyřiadvacet hodin denně. Do takové situace se může dostat každý,“ popsala Mahdalová.

Stacionáři pro tělesně a mentálně postižené děti se díky nové stavbě zvýšila kapacita. „Uvolnily se nám prostory, kde byl dříve Domov pro matky v tísni. Máme nově k dispozici kuchyňku, kde se klienti učí vařit,“ přiblížila vedoucí stacionáře Marcela Jelínková. Všechny nové prostory si postupně sami upravují. Stacionář denně navštěvuje dvaadvacet klientů.

Na soužití s dočasnými obyvateli z celé republiky si postupně zvykají místní obyvatelé. „Když tam jsou ubytované cikánky, bývá tu hlučněji. V létě tady v remízku přespávala skupinka asi šesti cikánů. Kouřili nám pod okny, až jsem měla plno kouře v ložnici,“ uvedla žena ze sousedství domova, která si nepřála být jmenována.

Dodala, že jí někdy návštěvy domu blokují výjezd z garáže svými špatně zaparkovanými auty. Podle policie je na Hradišti klid. „Hradiště je jednou z nejklidnějších čtvrtí Znojma. Nezaznamenali jsme zde žádné přestupky, které by měly vazbu na Domov pro matky v tísni,“ uvedl policejní mluvčí Jan Křepela.

Ani strážníci městské policie nemuseli na Hradišti řešit vážnější přestupky. „Tuto oblast má na starosti strážník Roman Kurek. Podněty a stížnosti od občanů z Hradiště jsme schopni okamžitě řešit. Pokud takováto situace nastane, je možné volat číslo 515225555, nebo 156. Občané mají možnost také využít emailovou adresu uvedenou na našich internetových stránkách a jejich podněty se tak dostanou přímo ke strážníkovi Kurkovi,“ doplnil ředitel městské policie Petr Kolouch.

Harvanová: S dětmi jsem se ocitla na ulici

Znojmo - O střechu nad hlavou přišla před třemi měsíci pětadvacetiletá z Brna. Do Domova pro matky v tísni na Hradišti přišla začátkem září. Je matkou čtyř dětí.

„Kvůli nedostatku peněz jsem přišla o bydlení v podnájmu. Přítel se kvůli hlouposti dostal do vězení. Zůstala jsem s dětmi sama a nezvládala jsem platit vysoký nájem,“ říká Harvanová.

Mladá maminka se nemohla smířit s tím, že nezůstane v Brně. „Dnes bych už neměnila, protože jsem na Hradišti moc spokojená. Hodně mi tu pomáhají především psychicky,“ dodává. Váží si toho, že má s dětmi střechu nad hlavou. „Nejstarší dcera dojíždí do Základní školy do Mašovic, další chlapec chodí do školky a s mladším jsem na mateřské dovolené. Nejmenší syn je v Brně ve zdravotnickém zařízení,“ vypočítává mladá maminka. Nepoznala stísněné prostory starého zařízení. „Myslím si, že vůbec nezáleží na tom, kolik místa máme k dispozici. Záleží na lidech. I kdyby byly prostory menší, vůbec by mi to nevadilo,“ se slzami v očích popisuje mladá maminka.

Od narození neměla lehký život. „Vyrůstala jsem v dětském domově a kromě přítele a dětí nemám žádnou jinou rodinu. Nad vodou mě drží hlavně děti,“ říká. Oporu měla i v příteli, který se už brzy vrátí z výkonu trestu. „Je rád, že máme střechu nad hlavou. Udělal hloupost, za kterou teď pyká,“ smutně popisuje.

V domově vše funguje podle řádu. „Platím si nájem, nakupuji jídlo i vařím. Myslela jsem, že lidi na vesnici ke mně budou nepříjemní, že jsem cikánka. Ale spletla jsem se, protože si s nimi rozumím,“ tvrdí.

Mladá maminka stráví s dětmi Vánoce i Nový rok v Domově pro matky v tísni. „Plánujeme společné pečení. S ostatními klientkami si moc rozumím a našla jsem si i kamarádku,“ s úsměvem vypráví Harvanová.

Domov pořádá pro matky skupinové sezení s psycholožkou. „Povídáme si, rozebíráme situace. O některých maminkách jsem se díky sezení dozvěděla víc. Vyslechla jsem různé příběhy o násilí, které ženy prožívaly. Já si vůbec nestěžuji. Vím, že některé si prošly daleko složitějšími a těžšími situacemi, než já,“ smutně popisuje.

Sylva Pavlačková, Dalibor Krutiš