Do knihovny nastoupila, když potřebovala kvůli zdraví zvolnit. Do přehledu aktivit knihovny se ale spíše obtiskl elán neúnavné organizátorky. Současná omezení sice například zastavila školní besedy, ale ne knihovnici Komůrkovou. „Ráda pomáhám přímo v místě, kde vidím výsledek. Proto jsme v knihovně připravili například vitamínovou sbírku pro pracovníky domova pro seniory a pro tamní babičky a dědečky jsme zase před Vánoci pomohli naplnit balíčky pod stromeček,“ připomněla Komůrková. 

Jak jste se dostala k vedení jevišovické knihovny? 

Knihovnictví byl můj sen od dětství, dostala jsem se k tomu ale trochu oklikou. Měla jsem štěstí na úžasné lidi. Lásku k literatuře ve mně probudil už pan učitel Stanislav Palatka, který mě učil na základní škole v Tasovicích kam jsem jako dítě docházela. Uměl výuku pojmout takovým způsobem, že i ta méně zajímavá kniha v jeho podání získala nálepku bestselleru, který si rozhodně musíte přečíst. Stala se ze mě vášnivá čtenářka a docházela jsem proto i do místní knihovny, kterou tenkrát vedla opravdu skvělá knihovnice paní Marta Lengálová. Dovedla svým přístupem čtenáře tak nadchnout, že díky ní pro mě začalo být knihovnické povolání tím, které bych jednou chtěla dělat. Cesta ke splnění tohoto snu sice trvala trochu déle, ale nakonec jsem se přece jen knihovnicí stala. Potvrzujte to tak mé životní krédo, že když člověk něco opravdu chce, tak se mu to podaří. Je jedno, jak dlouho cesta k tomu snu trvá a kudy vede. Důležité je vytrvat a hlavně pro splnění toho snu něco dělat. Když se pak před sdmi lety naskytla možnost přihlásit se do výběrového řízení  v jevišovické knihovně, byla jasná volba do toho jít.

Co považujete za největší úspěch?

To, že si v dnešní době lidé stále najdou cestu ke knihám, cestu do knihoven. A jsem moc ráda, že toho jsem součástí, i když úplně malinkatou.

Jaké máte další plány?

Plánů je spousta, ale musím se přizpůsobit situaci. Proto by mi zatím stačilo, kdybych mohla ve stejném tempu i rozsahu navázat tam, kde nám to současná situace přetrhla, například na vynikající spolupráci s naší základní školou. Společně jsme  dělali jsme například projekt Čtení bez hranic. Zjistila jsem totiž, že pro dnešní děti je už slovenština skutečně cizí jazyk, proto jsme navázali spolupráci s knihovnou ve Skalici. S dětmi z jevišovické základní školy jsme tam udělali zájezd a pak založili skupinu na Facebooku, kde si čeští a slovenští studenti povídali o tom, co čtou, o úskalích povinné četby. Úspěšná byla i spolupráce se hokejovými Znojemskými orly, kteří s žáky nejen besedovali o svých oblíbených knihách, ale také jim přiblížili jak důležité je třeba i ve sportu umět se domluvit cizím jazykem. 

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Co by vám nyní nejvíce pomohlo?

To, co všem ostatním lidem, aby se už situace vrátila do normálu, a my jsme se zase mohli potkávat, a to třeba právě na akcích knihovny

Kam nejraději jezdíte na dovolenou?

V Česku jednoznačně do Luhačovic, tam si vždy nejvíce odpočinu. Jinak mám moc ráda Itálii. A mojí srdcovkou je Budapešť.

Máte nějakou knížku, která vám utkvěla v paměti od dětství a ovlivnila vás – a čím?

Mou nejoblíbenější knihou je už od dětství Objevení Tróje od Vojtěcha Zamarovského. Je to jedna z knih, která se mi dostala do rukou právě díky panu učiteli Palatkovi, kterého jsem již zmiňovala. Celá kniha je skvělá, ale naprosto mě nadchla druhá část knihy, která pojednává o Heinrichu Schliemannovi a ukazuje ho jako houževnatého, odvážného a disciplinovaného člověka. To on mě inspiroval tím, že se člověk nemá vzdávat a má udělat vše pro to, aby si splnil svůj sen.  

Jaký film vás vždycky pobaví nebo zaujme a proč?

Spolehlivě mě vždy pobaví film Marley a já. Sama mám již dvanáct let svého psího pana úžasňáka, právě labradorského retrívra, takže se dovedu s některými situacemi naprosto ztotožnit. Jen televizi před závěrem filmu vypínám, protože konec je opravdu smutný.

Máte nějaké své nejoblíbenější jídlo a podělíte se o recept?

Mám ráda spoustu jídel. Co si ale opravdu vychutnám, to jsou mušle. Na jejich přípravu si ale netroufám. Nejraději jsem si je dávala při rodinných dovolených v Itálii. Tak snad situace opět brzy dovolí tuto krásnou zemi navštívit.

Máte tip na pěknou vycházku či výlet ve vašem okolí?

Miluju přírodu a moc ráda ji i fotím. Příroda kolem Jevišovic je opravdu krásná. Doporučuji procházku údolím řeky Jevišovky.

 Je nějaká historická osobnost, se kterou byste se ráda potkala? Proč?

Pokud bych se mohla potkat s jakoukoliv osobou, která již není mezi námi, určitě by to byla moje babička. Byla to úžasná, laskavá, přátelská a velmi moudrá žena, která byla ochotná v každé situaci pomáhat a i když odešla v pokročilém věku, stále mi velmi chybí. Hodně jsem se toho od ní naučila.  Pokud bych měla volit ze známých historických osobností, moc ráda bych se potkala s Marií Terezií. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůnu a současně matkou 16 dětí. I když, samozřejmě, svěřila své potomky do péče vychovatelům a chůvám, neustále na výchovu sama dohlížela. Dbala na to, aby měly děti pevný řád. Měly tak pevně daný rozvrh každého dne a musely dodržovat stravovací a hygienické návyky. Sama Marie Terezie si velmi vážila své vychovatelky a vedla ke stejnému postoji, tedy k respektu učitelů, i své děti. Tedy vhodná inspirace do současné doby, kdy některé hodnoty, jako respekt k učitelům a starším lidem, ve společnosti chybí.

Kdo vám nejvíce pomáhá s vaší činností?

Nic bych nedokázala bez úžasných lidí, které mám kolem sebe. Velký dík proto patří mé rodině, přátelům a samozřejmě vedení našeho města, tedy panu starostovi a zastupitelstvu. Nesmím ale zapomenout i na ty, kteří nejsou tolik při práci knihovny vidět, ale bez kterých by to také nešlo, jako jsou kolegyně z Městského úřadu, účetní, paní uklízečka či kolegové z technických služeb. I tito lidé jsou členy týmu.  Poděkovat za podporu bych chtěla také Regionálnímu oddělení Městské knihovny ve Znojmě. Je to nejen naše nadřízené pracoviště, ale jsou to především úžasné kolegyně, které jsou nám vždy nápomocné a vychází nám maximálně vstříc. Velkou měrou se na úspěšnosti knihoven v regionu podílejí.  a skvělou spolupráci také děkuji základní i mateřské škole v Jevišovicích a Domovu pro seniory. A protože se knihy, ať už jsou to novinky nebo tituly vyžádané prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby) musí do naší knihovny nějak dostat, musím poděkovat i úžasným ženám z jevišovické pošty.  Největší poděkování ale patří čtenářům a návštěvníkům naší knihovny. Je především jejich zásluha, že je naše knihovna úspěšná a že je o nás proto v ostatních koutech naší země nejen slyšet, ale že jsme současně řazeni mezi sečtělá a kulturní města.