Dostat se k historickému válčení není podle Sturze ve Znojmě nic těžkého. „Od mala mě fascinovalo vinobraní s historickými průvody a středověkým šermem, chtěl jsem být rytířem. Za studií jsem pak potkal lidí, kteří se věnují právě sedmnáctému století. Na jednu bitvu jsem přišel jako divák a za rok už jsem tam byl jako účastník,“ vzpomíná Sturz na počátky před osmi lety.

Vlastní skupinu založil s kamarády o dva roky později. „V Moskvě tehdy velkolepě slavili čtyři sta let od nástupu Romanovců a zahnání Polsko-litevské unie od Moskvy. A na bojové ukázky pozvali také skupiny od nás. Právě možnost cestovat a poznávat různá historická místa mi přijde nejzajímavější. Jezdíme s Knechty například do Nizozemí, do Polska nebo na Slovensko,“ vyjmenovává Sturz.

Do bitev vyráží s mušketýrskou skupinou z Brna. „Pikenýři byla těžká pěchota, která mušketýry chránila při přebíjení či útocích jízdy. Nosili helmu, kyrys a píku, což je čtyři a půl metru dlouhá dřevěná tyč,“ popisuje mladý historik. Jak dodává, se základní výstrojí nadšenci zpravidla dlouho nevydrží. „Je to jako každý jiný koníček. Rybář vždycky potřebuje další prut, my zase ještě jeden meč,“ usmívá se.

Na bitvy vyjíždí od jara do podzimu. „Většinou tak dvakrát do měsíce, někdy taky musíme o víkendech dohánět výcvik,“ říká Sturz.
Teď ale bude mít na vystupování méně času. Vedle výuky na znojemském gymnáziu totiž píše disertační práci, v níž se zabývá vývojem na Znojemsku v závěru první světové války. „Rád bych ji dokončil v únoru,“ doufá.