Ludvík Mihola a Marek Venuta, kteří na zhruba devítikilometrovou pouť vyrazili, mají oblečená modrá orelská trička. „Pouti a vůbec mariánská úcta jsou pro naši jednotu Orel velmi důležité, patří k našim hlavním tradicím. Ze vzpomínek pamětníků víme, že do Mašůvek lidé na pouť chodili z různých směrů a z různé dálky. Proto jsme se rozhodli, že se tuhle tradici pokusíme obnovit i ve Znojmě,“ říká při krátké zastávce v Příměticích Mihola, nedávno zvolený nový starosta znojemské orelské jednoty.

Druhý z poutníků, Marek Venuta z Popic, dodává, že mašůvecké pouti se účastní často. „Ale v dnešní uspěchané době nebývá obvykle čas vypravit se na pouť pěšky. Vlastně ani nevíme, kdy přesně tradice pěších poutí vyhasla. Stojí ale za to se ji pokusit obnovit,“ říká Venuta.

V Mašůvkách se mezitím už na prostranství před poutním kostelem schází stovky lidí, většinou vyhledávají stín pod stromy nebo obhlíží sladkosti, oblečení, knížky a zbožné předměty na stáncích. Mezi stánky prochází i malý klučina s velkým nafouknutým balonkem v podobě traktoru. „Já jsem přijel z Jevišovic na traktoru, byl to John Deer,“ hlásí výřečný klučina známým své babičky, které právě potkal.

Kousek dál u jednoho stánků s oblečením postává partička čtyř zjevně veselých postarších kumpánů. Na pouti prý mají rozdělené úkoly. „My běháme za holkama a tihle se za nás pak modlí. Je pouť, tak musí být veselo,“ pošťuchují se navzájem chlapíci po šedesátce, ale jménem se nepochlubí.

To už přichází i znojemští poutníci. „Byla to přesně taková pouť, jakou jsme chtěli, a správné procesí. Nečekali jsme ani, že nás hned na poprvé půjde víc. Pro příští rok ale zapracujeme na propagaci, půjdeme znovu a snad nás půjde i víc,“ říká po příchodu do Mašůvek Mihola.

S Venutou přišli oba bosí. „Občas bosky chodím, ale po horkém asfaltu to místy nebylo úplně ono. Beru to jako takovou malou oběť, aby nás šlo příště víc,“ usmívá se Venuta. Pár puchýřů si udělal i Mihola. „Jak to bývá, to nejhorší přišlo na konec, když jsme přešli z asfaltu na štěrk. Ale stálo to za to,“ poznamenává Mihola. Oba se pak jdou obout a převléct a sváteční mše, kterou přijel sloužit nový, před rokem zvolený strahovský opat Daniel Janeček, se účastní už v tradičních slavnostních orelských krojích.

Na prostranství u poutního kostela bylo živo ještě před tím, než se začali scházet a sjíždět poutníci. „V pátek jsme připravili už druhý řemeslný jarmark. I díky tomu, že bylo lepší počasí než loni, přijelo víc řemeslníků i návštěvníků. V jarmarku proto budeme pokračovat i v dalších letech a doufáme, že bude dál růst. Rozhodli jsme se ho pořádat v pátek, jednak proto, že o sobotu byl loni menší zájem a jednak proto, abychom nezasahovali do pořadu pouti,“ říká prezidentka jarmarku Jana Filipská.

Jarmark má podle jejích slov připomenout tradice a dát prostor šikovným lidem. „Mrzelo nás, že se na řemesla dnes už zapomíná, přitom v Mašůvkách i jinde v regionu máme spoustu zajímavých a šikovných lidí. Jarmark chystáme půl roku dopředu, abychom tu měli řemeslníky, které chceme, některé domlouváme už teď na příští rok,“ dodává Filipská.

Stovky návštěvníku na jarmarku mohli nakoupit rukodělné výrobky, víno, medové produkty i podívat se, jak vypadalo vybavení místností tradičního selského domu. „Letos jsme představili selskou jizbu, loni jsme ukázali, co bylo kolem takového stavení na dvoře a příští rok plánujeme vystavit různé kočáry a kočárky,“ říká místní sběratel Jiří Uhřík, který s pořadateli spolupracuje.