Zdravotní potíže měla už od šesti let. „Často jsem musela kvůli bolestem břicha do nemocnice. Týden mě nechali o rohlíku a čaji a poslali mě domů,“ popisuje žena. 

Transplantace
1963: první transplantace jater na světě, dětský pacient zemřel během operace, USA 
1967: první úspěšná transplantace jater, USA 
1968: první transplantace jater v Evropě, Cambridge, úspěšná
1983: první transplantace jater u nás, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, pacient Josef Mynář z Tišnova 
v současnosti je to druhá nejčastější transplantace, na prvním místě jsou ledviny 

V deseti letech se problémy zhoršily. „Zvracela jsem a měla fleky na kůži typické pro nemoci jater. Doktoři mě konečně pořádně vyšetřili a zjistili, že mám na játrech nádor s metastázemi,“ říká. 

Rakovina byla už ve velmi pokročilém stádiu. Naděje na vyléčení nebyly příliš vysoké. „Jejich první reakce byla, že už mi nemůžou nic nabídnout. Jen léky tlumící bolest,“ říká. 

Léčila se na Klinice dětské onkologie ve Fakultní nemocnici Brno. „Přednosta kliniky boj nevzdal a snažil se najít nějakou experimentální léčbu,“ popisuje. 

Štrublová podstoupila chemoterapii i chirurgickou léčbu. Do školy nechodila, měla individuální plán. „Z pěti let jsem v nemocnici byla asi tři a půl roku. Dětství má být nejbezstarostnější období života. Mně skončilo v deseti letech. V té době jsem se těšila na všechno, i na sezení v parku,“ říká. 

Potíže se stupňovaly, celé dny ležela na lůžku. „Ruce a nohy jsem měla zdravé, játra to ale nezvládala,“ vypráví. 

Dostala další šanci. V patnácti ji lékaři zařadili na čekací listinu na transplantaci jater. Náročnou operaci v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně podstoupila už o měsíc později. „Můj život se díky ní změnil z nuly na sto,“ říká.

Sedmadvacetileté Lucii Štrublové ze Znojma zachránila život transplantace. Nyní se může věnovat koníčkům.

Od koho játra má, neví. „Často nad tím sice přemýšlím, vědět to ale asi nechci,“ říká Štrublová.

Jedním ze smyslů života se jí stalo pomáhání druhým. Je magistrou nutriční terapie, teď dodělává doktorát, pracuje a zkoumá na lékařské fakultě Masarykovy univerzity. „Ráda bych se specializovala na výživu v onkologii. Správná strava je při uzdravování důležitá,“ říká žena. 

Spolu s kamarády z nemocnice založila spolek Společně k úsměvu. „Sdružuje vyléčené pacienty. Vracíme se na kliniku a pomáháme dětem, které s rakovinou bojují,“ vypráví. 

Před třemi roky se nemoc ozvala znovu. „Bolelo mě břicho a poznala jsem, že je něco špatně. Lékaři mi objevili nádorovou uzlinu v břišní dutině. Možná to byla neodoperovaná metastáze ještě z dětství,“ říká. 

Chirurgická operace pomohla. „Kvůli transplantaci sice musím být opatrná a třeba nejíst nezdravá jídla, jinak je ale již vše zcela v pořádku,“ klepe žena na dřevěný stůl.


HANA KOTOUČOVÁ