„Soutěžil jsem poprvé. Zlatou medaili získává více včelařů, kteří splní přísná kritéria soutěže. Porota nejprve udělá laboratorní rozbor, pak provádí senzorické hodnocení jako chuť a podobně. Také ji zajímá etiketa na láhvi, aby na ní byly všechny náležitosti,“ vysvětlil včelař Kopřiva.

Soutěž si klade za cíl propagovat český med. Záštitu nad ní má ministerstvo zemědělství, výzkumný ústav včelařský a veterinární správa. „Česká norma na výrobu medu je přísnější než evropská. Do medu se nesmí nic přidávat a také se z něj nesmí nic ubrat. Český med je tak kvalitní. K nám se ale dovážejí i pančované výrobky. Na chuti ani vzhledu to nepoznáte, ale laboratorní rozbor dokáže odhalit, že je tam třeba polovina cukrového sirupu,“ přiblížil Kopřiva.

Dvaašedesátiletý zemědělský inženýr se včelaření věnuje šestnáct let. Dostal se k němu náhodou. „Tehdy zemřel soused, jenž se zabýval včelařením. Žil jenom s tatínkem, který už byl ale starý a o včely se nemohl starat. Požádal mě, jestli bych si je nevzal. Když jsem pak na jaře poprvé ke včelám přišel, dostal jsem žihadlo a projevila se u mě alergická reakce. Včelařství mě ale tak začalo bavit, že jsem je nemohl opustit. Postupem mě alergie přešla a když jsem nedávno dostal asi sto padesát žihadel, žádnou alergickou reakci jsem neměl,“ dodal.

Nyní má padesát včelstev v Národním parku Podyjí. Kromě včelaření se věnuje chovu drobného zvířectva. Letos s jedním ze svých králíků získal také republikové ocenění. „Zabere to všechno hodně času, ale teď už jsem v důchodu. Manželka je s tou mou chovatelskou vášní tak nějak smířená. Ví, že se mnou stejně nic nenadělá,“ usmál se.