„Traktor, který stál na podstavci, byl poslední, co prošel ve Znojmě generální opravou. To bylo v roce 1983. Je z legendární řady pásových traktorů DT 54,“ vysvětluje Kvarda.

Podobné traktory se ve Znojmě používaly od kolektivizace zemědělství. „Ta začala právě ve Znojmě. Proto se sem tyto stroje ze Sovětského svazu dovezly. Bylo jich tu nejvíc z celé republiky a dělal se tu i jejich servis,“ vysvětluje.

Protože pracuje jako stavební strojník, jsou těžké stroje jeho srdeční záležitostí. Jel se dokonce podívat do továrny, kde se jeho miláček „narodil“. „Tyto traktory se vyráběly v obrovské fabrice v ukrajinském městě Charkov,“ popisuje Kvarda.

Když traktor po sametové revoluci z podstavce zmizel, začal po něm pátrat. „Našel jsem ho v jedné stodole na Znojemsku. S předsedou traktorové stanice jsme podle čísla motoru a dalších dokumentů zjistili, že se opravdu jedná o ten z podstavce,“ vzpomíná majitel traktoru.

Následovala peripetie vyřizování a získávání povolení. Pak už stačilo naložit traktor na valník a dovézt domů. „Je stále schopen provozu. Na pásech má ještě lak. Ten by se po pár hodinách práce na poli odřel,“ pokračuje Kvarda.

Sám s tímto strojem ale nepracoval. „Mám druhý traktor. Tento je pro mě exponát, kterého si vážím,“ vysvětluje. Pásový traktor z památníku se dostal i do knihy 1000 československých nej. „Dokonce i v televizních soutěžních pořadech byla jedna z otázek na to, kde památník stojí,“ chlubí se majitel.

Ve své péči ho má od roku 1994. „Přemýšlel jsem o tom, že ho budu někde vystavovat. V době po revoluci byli lidé k věcem připomínajícím socialismus velmi skeptičtí. Já v něm vidím exponát, nikoli připomínku režimu. Taky bych chtěl, aby se o něj někdo staral i po mně,“ zamýšlí se nad dalším osudem traktoru Kvarda.

O tom, že tyto stroje ve světě ještě pracují, se přesvědčil na vlastní oči. „V Severní Koreji se s nimi stavěla přehrada, viděl jsem je používat i ve Vietnamu. V Mongolsku už jsou taky jen na podstavcích,“ vypráví zážitky ze svých cest Kvarda.