Jan Drozd neměl tehdy peníze a tak musel svého prvního Populára prodat kamarádovi. „Pak jsem ale objevil Tatru, pak starého Steyra, a začala moje sběratelská vášeň. Už tehdy to ale nebylo o tom, že by někdo našel ve stodole staré auto a za pár korun vám je nechal. Nebylo to ale o takových částkách, jako teď. Ceny hodně zvedli lidé, kteří si to mohou dovolit. V médiích jim pořád říkají, jak jsou to dobře uložené peníze. A pro sběratele, tedy lidi, kteří to berou srdcem, je to často nad jejich finanční možnosti,“ říká Drozd.

Ve vlastním muzeu vystaví osmatřicet aut a několik motocyklů. Kola už teď visí úplně pod střechou. Přestože bývalá elektrárna skýtá poměrně dost členitého prostoru, už sběratel přemýšlí, jak by ho ještě více rozšířil.

„Náklaďáček Tatra jsem zavěsil pod strop a možná udělám ještě jedno mezipatro, kam bych nainstaloval další auto,“ usmívá se při té představě.

Jan Drozd ale nemluví jen o svých exponátech, zajímá ho celá doba první republiky. Kromě dopravních prostředků tak budoucí návštěvníci objeví v jeho muzeu i sbírku heverů, olejových mazniček, několik čerpacích stojanů, litinové silniční směrovky, parní stroje, smaltované cedule a dokonce i různě naaranžované figuríny. Některé představují policisty, jiné invalidu na vozíku, další malou skupinku žen s kočárky a rozdováděnými malými dětmi.

„Chtěl jsem muzeum udělat přitažlivě s vtipem, aby se tu líbilo i dětem. Prošel jsem spoustu expozic, většinou jsou ale pro netechnicky založené lidi poněkud nudné,“ domnívá se Drozd.

Své muzeum chce otevřít už letos, prvního června. „Máme ale ještě spoustu práce před sebou. Takže doufám, že to stihneme. Kromě práce v zámečnictví, chystání muzea, renovace starých aut a objíždění burz, ještě děláme akce s naší Vehicle partou. A tyhle akcičky musíme vpasovat do volného času,“ doplňuje.

Nekrásnější pocity ale zažívá při jízdě v některém ze svých zrenovovaných veteránů. „Když se projedete ve starém autě, je to nádhera. A líbí se i těm, kdo se na vás jenom dívají,“ dodává.