Vinné sklepy Lechovice, kde Staněk pracuje jako vedoucí vinohradů, už jedenáctkrát uložilo láhve se sektem na dno vranovské přehrady. A tak není od věci, když si je sám vinohradník ohlídá.
„Díky akci s uložením sektů se naskytla příležitost udělat si kurs a já odmalička k potápění tíhl. Tak jsem do toho šel,“ vypráví pětatřicetiletý Staněk o splněném dětském snu.

Na dně u hráze vranovské přehrady se skrývá přes devět stovek láhví sektu uložených ve speciálních klecích. Jedinými jejich společníky jsou ryby, ticho a tma.

„U prvního ponoru byl pocit příšerný. V těch třiceti čtyřiceti metrech je totiž úplná tma, kalná voda a zima. Byl to dost velký stres. Nebyl to příjemný zážitek,“ svěřil se Staněk s pocity starými tři roky.
„Pak ale člověk jde podruhé, potřetí a zvykne si. Nepřijde mu to zvláštní. Teď to beru s humorem,“ usmívá se.

O místech, kde jsou láhve se sektem, se vyprávějí tajemné zkazky o rybách obřích rozměrů. „Téměř při každém ponoru narazíme na sumce velké kolem jednoho i dvou metrů. Těch velkých ryb je tam ale jen pár. Není to nic dramatického ani nebezpečného,“ vyvrací Staněk mýty, které mezi lidmi kolují.

Ryby jsou dobrými partnery lechovických vinařů. Jejich poklad na dně dobře střeží. „Moc dobře ví, že tam máme víno. Když klece leží na dně, tak je to pro ryby jediné útočiště. Normálně tam je jen rovný povrch z bahna a ony naše sekty považují za nějaký útes, schovku,“ popisuje Staněk.

Mejdan vodních živočichů se ale na dně přehrady určitě nebude konat. „Ryby se k našemu sektu nemůžou dostat, protože nemají otvírák,“ směje se vinař.

O tom, jestli nezmizí ani jediná láhev, se může lechovický potápěč přesvědčit už tuto sobotu, kdy se koná jedenáctý Galavečer sektu Lechovice.
A Roman Staněk se při něm znovu potopí na dno přehrady. Je totiž asi jediným vinařem–potápěčem. „Nevím o nikom jiném,“ dodává Staněk.

ROMANA HOLIŠOVÁ