„Jestli bude slunko takhle pálit, budeme po pár vzorcích moc pěkní,“ směje se mladý muž obklopený skupinou přátel a mizí hned v prvním vinném sklepě.

V útrobách sklípku je veselo. „Co si dáte? Ryzlink? Rulandské? Tramín? Vše máme v pozdním sběru. A také Sylván, Pálavu a Tramín červený výběr z hroznů,“ láká obsluha u pultíku s vínem hosty. „Já si dám snad všechno,“ usmívá se plavovlasá dívka a nechává si nalévat vzorek zlatavého moku.

Mezi početnými skupinkami hostů se zkušeně pohybuje známý britský učitel, působící již roky na Znojemsku, Alan Leath. „Ochutnali jsme teprve dva vzorky. Víno je moc dobré. Už jsme tu asi potřetí, takže můžeme poradit. A nezapomeňte se zastavit u Martina Markela. Musíte támhle dozadu a pak na rozcestí doprava. Je to bývalá cihelna,“ směřuje Leath své známé k dalším zajímavým vinařským zážitkům.

Davy lidí procházejí blátivými cestami mezi sklepy. „Ve Znojmě všichni poznají, kde jsme byli. Budeme cítit po víně a bláto nad kotníky taky jasně prozradí, kde jsme pařili,“ hlásí muž středního věku na pohled již ve velmi dobré náladě. Proč ne? Otevřeno je od pravého poledne a už bude půl třetí…

Mezi sklepy opéká jeden z vinařů pečínku. „Dáte si? Pojďte, rád vám kus uříznu,“ zve usměvavý muž pár mladých lidí.

Nad uličkou zní zpěv. Početná skupina mladých lidí se sklenkami v ruce zívá známou lidovou píseň s košilatým textem. Několik z nich se odpoutá a strmou a kluzkou zkratkou stoupá vzhůru. „Tak by někde měl být sklep číslo čtrnáct. Vinaře Šubrta.

Stavení nad Šubrtovým sklepem je nepřehlédnutelné. Téměř srub. Vinař vítá stále nové a nové hosty. „Máme tady Chardonny, Pálavu, Kernera, Irsai, Veltnín, Vlašák i Cabernet Sauvignon. Ale nabízíme i sedmnáctkové ročníky. Lidé si vyberou,“ konstatuje Štěpán Šubrt.

Vinař je se zájmem lidí o ochutnávku spokojený. „Lidem chutná, a nejvíc asi Irsai Oliver. My jsme mladí vinaři a otevřeno máme teprve čtvrtým rokem. Je to výborná akce, která pomáhá všem jaroslavickým vinařům. Lidé jsou spokojeni a vrací se k nám,“ říká vinař Šubrt, který se do Jaroslavic přestěhoval z Velkého Karlova.

O ulici výše u hlavní cesty vychází z jiného sklepa další lidé. Skleničkou v ruce také Jaroslav Štěpán. „Vína jsou tady moc dobrá. Zaujal mne třeba aromatický Solaris, potom Aurelius. Ale nejvíc mi chutná ryňák. To je klasika. Víno je tu dobré a poměrně laciné,“ říká Štěpán. Jaroslavice prostě žijí vínem. I druhého února.