Nový Zéland je podle něj vodáckou zemí zaslíbenou. „Jsou tam na poměrně malém území všechny druhy řek, od těch, které se podobají třeba naší Vltavě, po divoké alpské řeky, až po skutečně velmi vodnaté toky. A všude kolem nádherná krajina. Je nádherný zážitek jet údolím, kde se kolem tyčí hory a jinak je všude pusto a prázdno,“ vyzdvihuje znojemský vodák.

Vedle pověsti, kterou mezi vodáky novozélandské řeky mají, ho na opačnou stranu zeměkoule lákala právě krajina, známá z filmového zpracování Pána prstenů. „Ty filmy za to také mohly, že jsem se tam chtěl vypravit. A můžu říct, že krajina opravdu nepotřebovala mnoho speciálních efektů, aby si v nich mohla zahrát. Byli jsme na Jižním ostrově v oblasti Queenslandu, kde měli filmaři základnu, takže několik lokací jsme viděli,“ vzpomíná Gros.

Když pluli po řece Kawarau potkali místo, kde ve filmu stály Brány Argonathu, sochy dávných králů u řeky Anduiny, kolem kterých plul Aragorn se Společenstvem prstenu. „Na tu řeku nezapomeneme. Celou cestu byla až nezvykle klidná, ale právě za místem, které si zahrálo ve filmu, byly peřeje, které nás svou náročností překvapily a složitě jsme je překonávali. Zajímavé bylo i to, že kousek dál byl most, kde A. J. Hackett vymyslel a poprvé vyzkoušel bugee jumping,“ vypočítává Gros.

Když už vodáci na Novém Zélandu byli, nedívali se na kopce jen ze svých nafukovacích kanoí Baraka, ale vypravili se i na pěší tůry. „Snazší trasy byly plné lidí, ale náročnějších jsme stoupali sami mizející pěšinkou v nádherné divočině. Došli jsme až k ledovcům,“ pochvaluje si Gros. Sotva se po měsíci vrátili, zamířil zase na hory. „Tak to s vodáky bývá. Po vodě jezdíme v každém skupenství,“ usmívá se Gros.