V obchodě s módním zbožím by se mohlo zdát, že jde o koupi kabelky či jiného doplňku, tady si však dívka vybírá, v jaké kánoi se svým milým letos zahájí vodáckou sezonu.

I přes vlezlou zimu totiž vodáci odemykají Dyji. Je po půl deváté ráno a skupinky odvážlivců připravují svá plavidla, narychlo svačí, žertují a evidentně se na první jízdu po dlouhé zimě těší. „Jsme už nějací pohodlní, dřív to tak nebývalo. Manžela jsem musela přemlouvat," směje se tmavovlasá padesátnice a dobírá si svého muže.

„To není pravda. Přišel jsem ráno z noční směny a byly tři stupně! Zavrtal jsem se do peřin s tím, že jestli vážně pojedeme, ať mě žena v osm vzbudí. Tak jsme tady," konstatuje vodák a zdraví se se známými.

Postupně přibývají další a pravý břeh Dyje je brzy plný kánoí, pádel, raftů, pobíhajících dětí i psů. „Pojď, pojedeš s námi, vždyť to už dobře znáš," promlouvá ke svému psu Ivan Bohátka.

Od Znojma už přijíždějí po řece vodáci, na které ostatní čekají, a za chvíli je na břehu více než dvě stě odvážlivců. „Pojďme, uděláme rychle nástup. Počasí nám nepřeje, tak ať můžeme vyrazit," vybízí David Gros ze znojemského Centra vodárna, které akci organizuje letos již po dvaadvacáté. „Odemykání se i letos ujme nejmladší účastník a letos to bude Natálka," ukazuje Gros na malou dívenku.

Klíč je ponořený do řeky a trojí otočení zahájilo sezónu. Krátce po deváté hodině vodáci naskakují do kánoí a vydávají se směrem ke Krhovicím a Hrádku. „U Krhovic vás čekají špekáčky a teplý čaj. Myslím, že zahřátí u ohně oceníme všichni," podotkl Gros s tím, že méně zkušeným pomůže zdolat nově zbudované jezy.

„Autobus odjíždí zpět kolem páté. Nastupujte prosím do něj v suchém oblečení a tak, abyste šli sami. Chápu, že je zima a tekutá zahřívadla budou v oběhu, ale je nám líto. Kdo nepůjde po svých, může se svézt nanejvýš společně s loděmi," dává Gros poslední pokyny.

Hned mezi prvními odrážejí od břehu dva hoši, ale jejich jízda skončí hned u mostu. Větev, která se zamotala do jeho konstrukce, se pro ně totiž stala osudnou. „Co děláš, kam jedeme," je slyšet nervózní výkřik. Pak už jen žbluňk, mokré nohy a smutek. „K vodáctví to patří, ale dneska je fakt zima. Přesně ve stejném místě se posledně převrátila nějaká děvčata. Je tam asi nějaký velký proud a tu větev měli hasiči dávno odstranit," pokyvovali hlavou přihlížející na mostě a vodácké „ahoj" se neslo daleko po proudu.