Na vozatajský kozlík se Nesvačil vyšvihl díky rodinné tradici a úspěšně ji předává dál. „Závodí všichni tři moji synové, tenhle sport je bavil od malička a o jiném neuvažovali. Rodina je mi ostatně největší podporou,“ zdůrazňuje Nesvačil

Jak jste se k vozatajství dostal?

Díky rodinné tradici. Rodiče měli doma koně ve svém hospodářství, koně měli i v družstvu. Přímo vozatajskému sportu se věnuji čtyřicet let, od roku 1980, tedy od svých třiadvaceti let. Vozatajství mě pořád baví, je to krásný, adrenalinový sport a pro mě práce i zábava. Navíc je to sport, který je fyzicky náročný, ale dá se dělat do vyššího věku. V mladších letech jsem skákal parkúry a soutěžil v military, závodech všestrannosti.

Zmiňoval jste práci v družstvu, co jste dělal tam dělal?

Začínal jsem tam jako traktorista, potom jsem začal pracovat s koňmi, především v orbě a podobně, a to poměrně dlouho. Na záhumencích jsme s koňmi pracovali až někdy do devadesátého roku. Nyní již koně využívám k práci na poli výjimečně.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Kde se věnujete vozatajskému sportu?

Jsme členy Jezdeckého klubu Moravský Krumlov, vedle toho máme od roku 2011 náš Nesvačil driving team. Od roku 1975 pořádáme v Moravském Krumlově vozatajské závody, od roku 1989 nesou název Memoriál Jana Branče. Původně to byly vícedenní závody, kterých se účastnilo i padesát nebo šedesát závodníků. Později jsme přešli na jednodenní závody, kterých se obvykle účastní na třicet jezdců.

Kolik závodů ročně absolvujete? A jak moc vás zasáhla loňská epidemická omezení?

Obvykle jsou to čtyři halové závody v zimě a sedm až osm závodů v létě. Loni byly kvůli omezením jen dvoje halové závody a potom až troje venkovní závody. Vyvrcholení sezony mělo být mistrovství světa čtyřspřeží v Holandsku, které ale bohužel pořadatelé čtenář dny před zahájením zrušili. Letos to zatím nevypadá úplně dobře, zimní halový pohár asi nebude vůbec a jisté nejsou ani jarní závody v Kladrubech. Náš červnový memoriál uspořádat chceme a plánujeme ho, jak to dopadne ale teprve uvidíme.

Zmiňoval jste, že jste rodinou tradici, která vás ke koním přivedla. Pokračují v ní i vaši synové?

Ano, všichni tři závodí. Chytlo je to od mala, o jiném sportu ani neuvažovali. Jsem moc rád, že u nás bude vozatajský sport v rodině pokračovat.

Co považujete za největší úspěch?

Za svůj největší úspěch a vyvrcholeni své kariéry považuji 10.místo v žebříčku Světového poháru čtyřspřeží. Nyní se již především těším z úspěchů svých synů, kteří pokračují v rodinné tradici více než úspěšně.

Jaké máte další plány?

V letošním roce bych rád navázal na dobrou loňskou sezonu a zúčastnil se mezinárodních závodů nejen doma, ale i za hranicemi. Chtěli bychom se účastnit i mistrovství republiky spřežení. Rád bych mimo jiné reprezentoval i na Mistrovství Evropy čtyřspřeží pořádaném letos v Budapešti.

Co by vám nyní nejvíce pomohlo?

I když se to zdá jako klišé, tak určitě by nám nejvíce pomohl dobrý sponzor.

Co na vaše aktivity říká rodina?

Plně mě podporuje. Bez jejich podpory by to ani nešlo. (úsměv)

Kam nejraději jezdíte na dovolenou?

Vzhledem k tomu, že práce kolem koní a zemědělství dovolené příliš nepřejí, považuji za dovolenou výjezdy na závody. (úsměv)

Kdo vám nejvíce pomáhá s vaší činností?

Především rodina, přátelé a kamarádi.