„Koupil jsem barák i s důchodcema a teď se jich nemůžu zbavit. Tak jim aspoň leju pod lávku vodu, oni se pak víc bojí.“ Znáte tuhle scénu z filmu Na samotě u lesa? Podobné pocity teď prožívají lidé, kteří míří k ošetření, na kontrolu, nebo i domů k nové nemocnici a na blízké sídliště.

Nad údolím potoka Leska totiž nedávno nechalo město opravit lávku, která získala především nový povrch. A ten se teď stal pověstným kamenem úrazu. Je totiž z roštů, skrz které je vidět dvacet metrů dolů na zem. A řada lidí má na mostě závrať.

Třeba důchodkyně Marie Pokorná trpí závratěmi od dětství. Těšila se na opravenou lávku k nemocnici, která jí výrazně zkrátí cestu k lékaři. Když však na ni po opravách poprvé vstoupila, došla sotva do první třetiny. Zpocenou rukou se chytila zábradlí a pomalu se vracela zpět. Snažila se hlavně nedívat dolů.

„Nejde to. Dřív jsem tady nemívala takové potíže. Lávka byla sice stará, ale chodilo se po povrchu, který vypadal jako normální chodník. Teď mi nezbývá, než lávku obcházet údolím anebo používat autobus,“ svěřila se Pokorná.

Její slova potvrzuje i podstatně mladší žena. „S výškami potíže nemívám, na lávce jsem se často zastavovala a pozorovala tenisty nebo volejbalisty dole na hřišti. Jenže teď s tou průhlednou podlážkou je to dost nepříjemné,“ uvedla Renata Pavelková.

Problémy se závratí má na novém mostě i manžel Jaroslavy Vybíralové, která bydlí na sídlišti U Lesíka. „Dříve jsme normálně přes most chodili, i když manžel má ve výškách závratě. Na rozhledny, které mají roštové schodiště, třeba vůbec nevyleze. A teď dál chodí raději lesíkem, i když v zimě, jestli napadne více sněhu, to bude asi problém. Chápu, že nový povrch je praktický, ale nikdo se asi nezamyslel nad tím, že přes most budou chodit důchodci a nemocní do nemocnice či do domova důchodců,“ posteskla si Vybíralová.

close zoom_in Podle dokumentace

Zástupce stavební firmy lávku obhajuje a odvolává se na projektanta. „Podle mého názoru je lávka bezpečná. Postavili jsme ji na základě projektové dokumentace. Je provedená tak, aby voda protekla a konstrukce nezrezivěla. Lidé po ní mohou jezdit na kole, může tudy projet i sanitka. A má především dokonalou životnost. Myslím si, že jiné řešení není,“ uvedl ředitel stavební firmy Miroslav Šimeček.

Podle projektanta se jedná o běžně používaný typ konstrukce. „Tento povrch je standardní, užívaný stále častěji na různá přemostění či lávky. Je to otázka psychologická a jen u konkrétních lidí, kdy někom pohled dolů vadí. Stejně tak může vadit i pohled přes zábradlí. Pohled dolů je však otevřený jen jednosměrně od nemocnice,“ uvedl projektant Aleš Čeleda.

Možnost zakrýt nepříjemný pohled do hloubky údolí však nevyloučil. „Je to diskutabilní, zda by se těsně pod mostovku mohla zavěsit nějaká síť, která by ale musela odolávat povětrnostním vlivům. Psychologicky by zřejmě působila lépe, ale není to běžné takto konstrukce upravovat,“ doplnil Čeleda.

Podle psychologů může právě pocit ztráty pevné půdy pod nohama způsobovat závratě. „Obecně úzkostnější jsou v těchto případech starší lidé, kteří už mají problém zvládat třeba i běžnou chůzi motoricky. Závratě se ale nevyhýbají ani mladým a dospělým lidem. Jen děti nebezpečí více podceňují či vůbec nevnímají a prostě běží tam, kam chtějí. Dospělí nad tím více přemýšlejí,“ shrnula ředitelka znojemské Pedagogicko-psychologické poradny Ludmila Krinková.

Stížnosti nejsou

Představitelé znojemské radnice zatím nemají žádnou oficiální stížnost ani jiné informace o tom, že by obyvatelé měli s lávkou problémy. „Doposud se oficiálně nikdo z občanů na radnici neobrátil s podobnou stížností,“ informovala mluvčí radnice Denisa Šipošová.

Autoři: DALIBOR KRUTIŠ
DANIEL SMOLA