„Do našeho ústavu přicházejí chlapci vždy už na základě soudního rozhodnutí kvůli předchozí trestné činnosti,“ řekl ředitel višňovského ústavu Zdenek Vichta.

Provinění, která hochy do Višňové přivedla, jsou podle něj velmi různorodá. „Obecně lze říci, že převažují lehčí trestné činy. Pokud by šlo o závažnější případy, měli by kluci nařízenou ochrannou výchovu. Jsou to hodně individuální případy, netroufám si říct, že by nějaký druh kriminality významně převažoval,“ dodal ředitel.

Ve Višňové zůstávají mladí provinilci zpravidla do osmnácti let. „Ti, kteří mají dobré zázemí v rodině a jsou ochotní se vzdělávat, mohou dosáhnout podmíněného propuštění a odejít třeba o rok dřív. Na druhé straně, pokud to vyžaduje zájem dítěte a například dokončení jeho vzdělání, můžeme pobyt v ústavu přiměřeně prodloužit,“ vysvětlil Vichta.

Chovanci ústavu ale zámeček dosti často opouštějí bez dovolení. „Útěky jsou na denním pořádku. Někteří z kluků se po cestě dopouští trestné činnosti, zejména krádeží. Zrovna nedávno jsme, díky telefonátu od všímavé ženy v Kuchařovicích, chytili chovance, kteří chvíli před tím kradli v prodejně potravin,“ uvedla znojemská policejní mluvčí Lenka Drahokoupilová.

Pátrání po chlapcích bývají poměrně krátká a většinou úspěšná. „Někdy policii dokonce zavolají sami. Je jim zima, mají hlad a chtějí tedy zpět,“ podotkla mluvčí.

Policisté se už setkali i s případy, kdy kluci po návratu do Višňové na zámku povečeřeli, chvíli si odpočinuli a pak utekli znovu. „Útěky jsou u nás poměrně časté. Svou roli hraje i to, že k nám přecházejí chlapci z jiných ústavů, kde neuspěli. Důvodem je velmi často fakt, že nesouhlasí s ústavní výchovou. Berou ji ne jako podanou ruku, ale jako formu trestu. Svou roli hrají i podněty přiměřené věku, tedy touha vrátit se k rodině, ale třeba i zamilovanost,“ uvedl ředitel Vichta.

Personál ústavu nemá příliš množností, jak útěkům bránit. „Nejsme represivní složka, máme jen možnosti dané zákonem. Pokud se chlapec vydá na útěk, nebráníme mu, věnujeme se ostatním šesti či sedmi z jeho výchovné skupiny a útěk hlásíme policii,“ konstatoval ředitel.

Většina uprchlíků se vrací podle jeho slov do tří dnů či do týdne. „Zaznamenali jsme i půl roku trvající útěk, ale to je velmi ojedinělé,“ zdůraznil ředitel.
Děti, které začínají s trestnou činností, se v první fázi dostanou do pedagogicko- psychologické poradny. Psychologové se s těmito problematickými dětmi snaží hovořit. Na schůzky chodí i rodiče, kde všichni společně hledají vhodné východisko.

„Nejčastějším dětským trestným činem jsou krádeže. Poměrně často se setkáváme s výchovnými a kázeňskými problémy. Objevuje se záškoláctví, narušené vztahy, agresivní projevy vůči vrstevníkům a vandalství,“ řekla psycholožka Alena Křenecká. Poradna nabízí skupinovou, nebo individuální terapii. „Jsme však omezení kapacitou a možnostmi,“ dodala Křenecká.

U každého dítěte je počet návštěv odlišný. „Vždy se přizpůsobujeme každému dítěti. Poradna ale není schopna, kvůli kapacitě, uspokojit poptávku. Aby se péče o dítě zlepšila, založili jsme s kolegy občanské sdružení. Jak jen bude možné, chtěli bychom zahájit činnost. Už jednáme se zástupci města a čekáme na vhodné prostory. Hlavním cílem sdružení je práce s dětmi, kterým chybí krůček k trestné činnosti a sekundární prevence kriminality mládeže,“ řekla Křenecká.

Martin Moštěk, Sylva Pavlačková