"Spanilé jízdy za cestovatelem Janem Eskymo Welzlem jsme začali dělat před třemi lety. Inspirací pro nás byla knížka Golombeka a Valenty Třicet let na zlatém severu,“ říká Letocha. Chlapi si řekli, že do Welzlova rodného Zábřehu pojedou na motorkách.

„Welzl byl polárník, rozhodli jsme se tedy, že pojedeme v zimě a v co možná největším mrazu,“ vysvětluje Letocha. Čekaly je téměř čtyři stovky mrazivých kilometrů. Rok od roku se k nim přidávali další fandové. „Letos tedy vyrážíme počtvrté a v pěti lidech. Jediná věc, která může zkomplikovat cestu je sníh.

To prostě nepojedeme. Ten první rok jsme zažili i mrholení a ujeli jsme to, ale nepojedeme na krev,“ upřesňuje motorkář. „Na sobě máme termoprádlo, kluci jezdí v motorkářským, já mám vaťák. Navíc to řešíme vycpávkami z novin,“ vysvětluje Letocha. Dobrodruhy čekají hodiny jízdy v mrazu. „Vyhýbáme se hlavním tahům a užíváme si klidné, zatáčkovité cestičky. Průměrná rychlost je sedmdesát kilometrů v hodině. Ono to ani jinak nejde, protože já letos jedu s padesátiletou Jawou,“ tvrdí Letocha.

Poprvé chtějí v Zábřehu nocovat. „Pěkně venku pod stany. Polárník je polárník,“ usmívá se Letocha. Dobrodruzi se vrátili druhý den večer. Promrzlí, ale spokojení. „Máme za sebou dva defekty, ale hlavně skvělé zážitky s novými přáteli,“ zakončuje Letocha už od rodinného krbu.